Právě jsem se vrátila z dovolené, která byla naší první pořádnou dovolenou s mým Mužem. Loni jsme totiž nikde nebyli a předloni jsme se ještě ocitali na konci onoho temného období před „naším letopočtem“, tedy než jsme byli svoji. Těšili jsme se na naši dovolenou jako malé děti a musím říct, že jsme si to užili jak nejvíc jsme mohli.
Španělsko je krásné v mnoha ohledech. Nádherná architektura, božské počasí, skvělá atmosféra, orgasmické jídlo a hlavně chlapi k sežrání. A tím se dostáváme k zajímavému postřehu – zatímco život v Praze přináší pohled zejména na krásné ženy, pánové ve velké většině (prominou) nestojí za moc. Pražskou scenérii zachraňují bohužel hlavně cizinci. S mým Mužem (cizincem) rádi komentujeme všechno, co nás zaujme. V praxi to vypadá tak, že když jde kolem nádherná ženská, nikdy neopomene ten z nás, který ji viděl jako první, upozornit toho druhého, aby nezmeškal pohled na krásný, ladně se pohybující objekt. Nejvíc Muže potěším, když ho upozorním na kousek čouhajícího sexy poprsí nebo krátkou minisukni s pěkným zadečkem. Nejsme ale sexisti, takže na pohledné muže se upozorňujeme taky, ale jak říkám – v Praze je o ně poměrně nouze a užívá si mnohem víc oko Mužovo než oko moje.
Zato v Barceloně bylo všechno naopak – nevím, čím to je, ale oba jsme se shodli na tom (a bylo to naprosto jednoznačné), že Španělé jsou mnohem pohlednější než Španělky. Pohled na po-centru-hlídkující dvojice španělských policistů připomínal spíš trailer na kvalitní porno ve stylu Pobřežní hlídky v uniformách. Ne že bych porno sledovala, ale takhle nějak si to představuju.. Španělé nejenže jsou krásní, elegantní a udržují si dobrou postavu, a to do vysokého věku. Oni taky ví, co se hodí a nehodí vzít si na sebe. Za deset dní jsem neviděla ani jednoho Španěla, který by měl na sobě sandály s ponožkama. Nebylo to potřeba, měli totiž všichni čisté a ostříhané nehty. Taky jsme neviděli ani jednoho Španěla, který by měl na sobě pruhované tričko a puntíkaté kraťasy. Většina Španělů vypadá zkrátka jako ze žurnálu a má styl. Aby toho nebylo málo, jsou navíc ochotní a galantní. Když vidí blondýnku turistku tápat v mapě, nezačnou se řehtat, ale ochotně přiskočí a zeptají se „jak mohou pomoct“. Můj Muž to celé okomentoval slovy, že kdybych ho náhodou někdy odkopla, obrátí se v gaye a odstěhuje se do Barcelony. Já bych zřejmě udělala totéž a ani bych se nemusela přegayovávat. Naštěstí nám ale vzájemné odkopávání nehrozí.
Každopádně vřele doporučuju všem svobodným, které (kteří) hledají atraktivního chlapíka. Stalo se nám jeden den, že nás zastavil nějaký mladík a žádal nás prvně o cigarety, a pak o pár drobných. Když jsme mu vysypali všechny kapsy a on odešel, začali jsme se s Mužem smát tomu, že dokonce i žebráci jsou v Barceloně nádherní. Ten klučina vypadal jak Leonardo di Caprio z Titaniku, akorát že byl opálenější a o něco hezčí.
Ve Španělsku jsme viděli spoustu jiných zajímavých atrakcí, ale o tom zase (možná) příště. Teď se musím trochu aklimatizovat. Mám za sebou první den v práci po báječné dovolené a návrat do všedního života je poměrně krutý. Při své 15 min cestě metrem do kanceláře jsem napočítala 8 mužů v onom OUT-doorovém, typicky českém off-stylu, ve světě proslulém jako „socks & sandals“. Ale to je myslím na samostatný blog :)
Prozatím si budu průběžně vylepšovat náladu pohledem na následující obrázek z pláže, zachycující náhodné kolemjdoucí - typické španělské mladíky:
Originální fotomontáž s mojí maličkostí v popředí mladíků byla vyměněna za původní, neupravené foto, stažené z internetu. Důvod je ten, že mému poprsí se věnovala větší pozornost, než jsem čekala a bylo to vykládáno tak, že svoje plavky a jejich obsah dávám na odiv, což nebyl původní záměr. Mělo jít o vtip, ale pořád zapomínám, že někteří lidé berou věci moc vážně. Do mého poprsí zkrátka nikdo rýpat nebude! :)
