Asi se sečtu dvakrát...

Zítra je velký den – má nás navštívit sčítací komisařka! Trochu jsem doufala, že to bude komisař, toho bych možná pustila i za práh našeho bytu a třeba bych mu aj kávu uvařila. S komisařkou to asi vyřídíme raz-dva mezi dveřma, jestli mě tedy zastihne doma. Je to totiž jedna z těch línějších, která nás na svém lístečku žádá, abychom na ni čekali od 16:00 do 20:00, tedy v rozmezí čtyř hodin, i když by to měly být hodiny maximálně dvě. Já z toho budu doma asi tak hodinu, tak doufám, že ji nepromeškám. To by byla děsná škoda.

Sčítání ovcíI-net

Poté, co jsem si asi jako mnozí, prošla svým rebelským obdobím, kdy jsem hledala všechny možné úniky, jak se nesečíst, jsem nakonec totiž dospěla k závěru, že se sečtu, a to možná hned dvakrát!Teda musím říct, že prvně se mi do toho fakt nechtělo – přemýšlela jsem, že budu třeba dělat, že jako nebudu doma, nebo že ten formulář prostě neodešlu, nebo že to vyplním ve smyslu, že jsem rozvedená vdova se 30 dětma na krku a do práce dojíždím denně 15 hodin na traktoru. V blogu Evy Pallotto jsem se pak dočetla, že bych to taky mohla vyplnit mizící propiskou. Češi jsou fakt vynalézaví..

Nevadilo mi ani tak to, že na sebe mám „prozradit“ nějaké informace, které už podle mě stejně všichni vědí. Kdo si chce zjistit, kde bydlím, tak si to zjistí, nikde nic nedlužím, nikomu jsem nic neprovedla, tak čeho bych se bála, že? (Kolik nás ale takových je?) Vadilo mi to ale tak nějak z principu a hlavně proto, že je podle mě celá tahle šaškárna naprosto zbytečná, a hlavně pěkně zneužitelná a ochranou dat se můžou ohánět, jak chtějí, ale jen blázen by jim to v tomto „wiki-leaks století“ uvěřil.

Toš asi tak.

No nakonec jsem ale samozřejmě vyměkla a řekla si, že to teda vyplním. A já stará poctivá pionýrka, která by nejela ani emhádéčkem bez jízdenky, to samozřejmě nakonec vyplním pravdivě.

No ale co se mi do toho nestalo?

Včera jsem si telefonovala s maminkou, abychom si řekly, co je nového v Čechách a na Moravě, a maminka mi mimochodem oznámila, že sčítací komisařka už u ní byla, tak to převzala za mě i za ségru, a že to teda vyplní za všechny. Považovala to za úplně samozřejmé a logické, protože tam máme obě trvalé bydliště a myslím, že ji ani nenapadlo, že bych si mohla převzít formulář v Praze, kde bydlím. „Maminko, prosimtě nic nevyplňuj a pošli mi to poštou!“ stačila jsem naštěstí předejít tragédii a vyzvednout si nevědomky další sčítací lístek.

No a pak mě to napadlo.

Dyť já bych se vlastně mohla sečíst dvakrát. Pokud vím, tak na každém formuláři bude nějaký unikátní kód. Jeden jsem už dostala v místě trvalého bydliště a zítra si můžu v místě, kde bydlím, převezmout další. No není to paráda?! :) Já vím, oni to ti lišáci mají určitě vychytané a odhalí to na základě rodného čísla. No ale začaly mě napadat takové blbosti, že bych si třeba mohla nějaké rodné číslo vymyslet, to by je zmátlo totálně. Nebo bych taky mohla vyplnit dva formuláře se stejným rodným číslem, ale každý by obsahoval jiné informace. To jsem zvědavá, jak by si s tím počítač poradil, a který formulář by určil za správný.

No nic, jak říkám, já su stará poctivka a neudělám to, ale přijde mi, že se v té srandě za dvě a půl miliardy najdou nějaké mušky.