Tetování na ženském těle. Jak se vám líbí?

Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy se mému Muži poprvé podařilo strhnout poslední kousek oblečení z mého rozžhaveného těla a úspěšně tak započít náš vytoužený milostný život. Bylo to v den našeho prvního rande, které se konalo rovnou u mě doma, a odhaduji, že mu to trvalo tak dobrých 6 hodin.

„Ty nemáš žádnou kérku!“

Zvolal k mému překvapení s extatickým, skoro až legračním, výrazem ve tváři a pomohl mi tak pochopit, odkud ve skutečnosti pramení ona nevšedně dlouho trvající fascinovanost nad mým nahým, roztouženým tělem.

Bavila jsem se nad zjištěním, jak jsem pro něj evidentně naprosto vyjímečná a v tu chvilku mi došlo, že naše společnost se dnes dostala do stádia, kdy nemít kérku je vlastně ojedinělé, tedy cool.

Přesto se lidé nechávají tetovat, aby se něčím odlišili, tedy aby byli vyjímeční, v horším případně aby se k něčemu přiřadili, tedy aby byli identifikovatelní. A některým se to teda vyloženě daří, třeba jako tomuhle týpkovi:

Když jsem si začala tetování na ostatních lidech víc všímat, uvědomila jsem si, že mi ani tak nevadí tetování na mužích. Myslím si, že na některé typy mužů se tetování vyloženě hodí. V určitých případech a na správném těle to dokonce může přidat na jejich zajímavosti. Mluvím-li tedy tetování dobrém, estetickém, a nesoucím v sobě určitou dávku umělecké kvality.

Musím ale říct, že málokdy vidím hezké tetování na ženě...

Jestli vůbec...

Ženské tělo, zejména pokud je to tělo podařené, je podle mě víc než dobré na to, aby se muselo "zkrášlovat" různýmy motýlky, či jinými infaltilními malůvkami. Myslím si, že mu to na kráse může jen těžko přidat. Často vidím tetování na těch nejinteresantnějších částech ženského těla, kde místo aby oko spočinulo na ladných křivkách, z nichž by se normálně zatočila hlava, spočine na inkoustovém fleku, který z dálky vypadá jako modřina.

Nebo cucflek.

Můj Muž, jakožto umělec, vnímá všechnu krásu světa kolem sebe tak nějak intenzivněji než většina ostatních lidí. Vždycky říká, že tetování na krásné ženě je jako graffiti na velkolepé historické budově. Nezáleží na tom, jak "dobré" ty graffiti jsou. Podstatné je, že na takové budově zkrátka nemají co dělat a nehorázným způsobem tak devastují dílo jiného umělce.

Ještě víc ho ale vždycky píchne u srdce, když vidí krásnou mladou holku; s krásným, plným, odhaleným (ovšem inkoustem doživotně poskvrněným!) výstřihem.

Třeba jako tenhle:

Škoda.

Dnes jen s úsměvem vzpomínám na dobu, když mi bylo dvacet, jak jsem se potulovala po londýnském Camdenu, a chtěla jsem být tak "v pohodě", jako všichni ti lidi okolo. V kapse jsem šušlila naspořené libry a vážně jsem uvažovala o tom, že si na to svoje mladé čisté tělo taky něco vyryju. Možností tam bylo spousta na každém rohu. Kdo neměl kérku, byl divný. Pamatuju si, jak jsem si tam pokuřovala a přemýšlela nad tím, jaké tetování by to mělo být, aby se mi to líbilo i na vrásčité kůži za padesát let, a aby to pořád ještě bylo aktuální. Myslím, že mě dokonce pár takových věcí napadlo. Při vzpomínce na ně jsem dnes vážně šťastná za to, že mi tenkrát bylo líto těch peněz.

Ještě by mi to zmršili, a mohla bych dopadnout třeba takhle:

To by se Muž do mě tehdá určitě tolik nezamiloval...