Co udělat soutěž o zlatého Babišáka, kterého by získal ten, kdo se nejvíce zasloužil o úpadek naší země? Pár kandidátu bych měl, ale tady je můj favorit:
K napsání toho textu mě motivovalo nedávné prohlášení ministra financí Babiše, že chce zlevnit pivo. Respektive snížit spotřební daň. Pro drtivou většinu Čechů chvályhodná snaha, ale jedná se jen o předvolební populismus. Dle mého názoru toho nejkýčovitějšího charakteru. Ale není v tom sám. Babiš rozdává koblihy, zlevňuje pivo a socialisti zase slibují vyšší důchody, dávky a dotace. Ono stačí slíbit a nemusí to ani splnit. 4 roky jsou dlouhá doba a volič si u dalších voleb nebude pamatovat, jak byly naplněny.
Tento text ale nebude o předvolebním populismus, kdy si politici kupují hlasy voličů za jejich peníze (Mimochodem zaplatit lidem za jejich hlas pár stovek z vlastní kapsy je nelegální, ale zaplatit jim za jejich hlas pár stovek z jejich kapsy legální je.) Ani o lidské hlouposti, že se nechají nachytat na neustále stejnou návnadu typu: Stát se o vás postará, stát vám něco dá. Bude o zlu jménem Babiš a proč je tak nebezpečný:
Na světové poměry hraje druhé housle, ale v rámci ČR má nezanedbatelný vliv. Teď si položme otázku, kdo je největším konkurentem korporací? Paradoxně živnostníci. (pro jednoduchost budu v textu mluvit o živnostnících, ale pod tento pojem zahrnuji i malé a střední firmy a rodinné podniky.) Jistě vás napadne, jak takový živnostník může konkurovat miliardové korporaci. Takový živnostník je sice malý a sám o sobě nevýznamný, ale je jich hodně a díky své velikosti dokáží nabídnout vyšší kvalitu, než korporace a být ve své činnosti efektivnější. V následujícím výčtu shrnu nejen konkurenční výhody živnostníků vůči korporacím, ale i výhody pro celou společnost:
- Největší výhodou živnostníků oproti korporacím je, že majitel firmy se sám podílí na její produkci. Ve firmě aktivně vystupuje a tak je schopen proniknout do jejích nedostatků a pružněji reagovat na případně změny.
- Je jich mnoho a vzájemně si konkurují, takže je to neustálý tlak na zlepšování služeb. Korporace si sice také konkurují, ale co si budeme povídat, mají rozděleny sféry vlivu a rozhodně je pro ně snazší dosáhnout nějaké kartelové dohody.
- Živnostník přichází do styku se svými zákazníky a tak si musí hlídat své dobré jméno. Nepoctivý řemeslník dlouho nevydrží. Působí na relativně malém prostoru a jeho selhání se hodně rychle rozkřiknou a má po zakázkách. Kdežto zkažený salám v supermarketu v Ostravě neovlivní zákazníka v Plzni.
- Když se přece jen objeví nepoctivý či neschopný řemeslník, tak rychle skončí a jeho místo zaujme jiný. Pro daného živnostníka je to sice nemilé, ale region si toho ani nevšimne. Když se dostane do problémů korporace, tak sebou může stáhnout celý region.
- Živnostníci a majitelé malých a středních firem mají ke svému regionu vztah. Žijí v něm a jde jim jeho prospěch a prospěch tamních lidí. Veškerá negativa, která zasáhnou region, se dotknou i jich. Viz událost z Klinkovic, kdy se tamní řemeslníci pustili do opravy školy po zpackané rekonstrukci. Kdežto korporace chtějí jen vytěžit maximum a na regionu jim nesejde, jelikož majitelé žijí úplně někde jinde.
- Jak zaměstnanci, tak zákazníci mají možnost volby. Pokud jim nevyhovuje práce u nějakého živnostníka, tak mají ke svému zaměstnání více alternativ, kdežto pokud nějaký region ovládá korporace, tak lidé často nemají jinou alternativu a musí setrvat v nepříjemném zaměstnání, což má dopad na jejich efektivitu práce.
- Podobné je to se zákazníky. V případě ekonomiky založené na živnostnících, mají možnost výběru a svojí volbou tak rozhodovat o tom, co se má produkovat. Kdežto u korporací nikoliv. Je faktem, že korporace jsou schopny nabídnout nižší cenu, ale je to vykompenzováno nižší kvalitou, špatnými pracovními podmínkami a drancováním přírody.
O tom, že pro společnost je výhodnější ekonomika založená na živnostech a malých a středních firmách snad již není pochyb. Korporace je pak oprávněně vnímají jako konkurenci a jelikož korporace mají dostatečný vliv, aby mohly ovlivnit politiku, tak ji využívají k likvidaci svých konkurentů. Korporace podporují neustálé zvyšování byrokratické zátěže, zásahů státu do ekonomiky, výraznou volatilitu předpisů a celkový byrokratický chaos. Na oko sice protestují, protože nemohou oficiálně přiznat, že jim to v podstatě vyhovuje. Korporace si může dovolit najmout celou armádu specialistů za statisíce až miliony, která jim pomůže s daňovou optimalizací a vyhnout se případným přešlapům. A vyplatí se jí to, jelikož tak ušetří desítky až stovky milionů. Takovou možnost živnostník nemá a i pokud by si je zaplatil, tak mu ušetří pár desítek tisíc, takže se mu to nevyplatí. Živnostník pak stojí před nelehkou volbou. Buď se bude o účetnictví a legislativu starat sám, což mu zabere spoustu času, který by mohl věnovat své práci a dost ho otráví a navíc bude trnout hrůzou, kde co díky neustále se měnícím předpisům špatně udělal. Také si na to může někoho najmout, což ho bude stát část zisku. Spoustě lidí se pak nevyplatí postavit se na vlastní nohy a stávají se raději zaměstnanci, což devalvuje hodnotu práce. Takový živnostník pak místo toho, aby vytvářel pracovní místo, tak se o něj uchází. Korporace tak mají přísun levných dělníků.
Rozhodně tu nevyzývám k boji proti bohatým či regulaci korporací. To by stejně nemělo moc význam, jelikož když už se nějaký takový zákon připravuje, tak díky lobby si korporace dokáží výsledek přizpůsobit k obrazu svému a ještě, než je zákon přijat, už mají zadní vrátka. Nejlepší způsob, jak bojovat proti korporacím je uvolnění trhu. Nastavit férová a jednoduchá pravidla, která budou stálá. Na takovém trhu pak korporace nebude moct přežít díky své neefektivitě. Jako nepřežily komunistické molochy. Až se stát bude k živnostníkům chovat slušně, tak bude i větší ochota platit daně. V okamžiku, kdy se stát chová jako váš nepřítel a snaží se vás zadusit byrokratickou zátěží a vysokými daněmi, tak ochota platit mu bude menší, než když bude dělat vše pro to, abyste uspěli.
Tohle má ale i celou řadu ne moc zřejmých implikací. Například kolektivizace zemědělství může za zvýšený počet a ničivost povodní. Dříve bylo mnoho malých políček, mezi nimiž byly meze, které zadržovaly vodu. U každé vesnice byl jeden, dva rybníky, ze kterých jejich majitel prodával kapry ve vesnici nebo v nejbližším městě. Pak přišla kolektivizace, která políčka a rybníky vyvlastnila, vytvořila obrovské lány polí, zasypala malé rybníčky a vytvořila sádky na jednom místě. Díky tomu jsou srážky méně časté, ale zase intenzivnější a půda bez mezí je není schopna absorbovat, což vede k bleskovým povodním. Po pádu komunismus byla pole vrácena potomkům původních farmářů, kteří ale na nich už neuměli hospodařit, jelikož bylo přerváno jejich pouto a tak je prodali Agrofertu.
Komu udělit zlatého Babišáka za ničení naší země, rozhodněte sami.
