Panychida za komunismus nebo oslava převratu?

Ponurá atmosféra "koncertu", který uspořádal Václav Havel a Dagmar Havlová spolu s německou "plynovou" firmou RWE AG a nizozemskou Českou pojišťovnou, skutečně připomínal spíše zádušní mši věnovanou chcíplému komunistickému režimu, než bujarou oslavu vítězné "sametové revoluce".

Vize 97 Sešli se tu na soukromé estrádě za přítomnosti veřejnoprávní televize pachatelé listopadového převratu, aby zavzpomínali na ty časy, kdy se boural komunismus nejen ve střední a východní Evropě, ale především v Sovětském svazu. Záhrobní atmosféru chabě osvětleného bývalého kostela, nyní soukromé instituce Pražská křižovatka, vhodně doplnilo falešné pochmurné vytí známého "podzemního" zpěváka Lou Reeda a méně falešný zpěv Suzanne Vega, Joan Baez a Renée Fleming. Nechyběly ani oficiální projevy a televizní zdravice amerického prezidenta Obamy a hlavního strůjce převratu v SSSR, bývalého soudruha Gorbačeva. Světlým bodem večera byla krátká zdravice prezidenta Klause, který se nenechal vyvést z míry výkřiky z davu "Nemáš právo tady být!" a "Fuj!" a nejprve připoměl, že "...Vedeme a jistě budeme i v budoucnu vést spory o tom, kdo či co způsobilo konec komunismu. Zda to byly více faktory vnitřní nebo vnější, zda to byly spíše pomalu a dlouhodobě působící tendence nebo zcela konkrétní události a činy, zda k tomu více přispěla bezejmenná masa miliónů lidí toužících po svobodě nebo aktivita několika jednotlivců." Pak pokračoval překvapivým závěrem: "Jedna věc je však pro mne jistá. Události před 20-ti lety jsou spojeny především s jednou konkrétní osobou a tou je můj předchůdce v prezidentském úřadu Václav Havel, kterému chci za vše, co pro znovunabytí naší svobody před dvěma desetiletími osobně udělal, touto formou poděkovat." Ohromeným účastníkům tryzny, kteří nic podobného nečekali, nezbylo nic jiného, než Klausovi zatleskat. Byla to vskutku krásná sešlost nijak nepřipomínající bouřlivé časy "převratu" ani neméně bouřlivé "podzemní" mejdany a tajné koncerty tehdejších disidentů.

Toto koncertní matiné v jeho divácích jen potvrdilo pochybnosti o tom, kdo vlastně ten převrat uskutečnil, zda došlo ke konci komunistického režimu skutečně sametově revolučním činem tehdejších obyvatel ČSSR nebo "prací" západních rozvědek či na pokyn z Moskvy. S úspěchem se dnes dá tvrdit, že převrat uskutečnil Kocáb s Horáčkem jako tvůrci nepříliš známého Mostu mezi kritiky režimu a KSČ a že jim Václav Havel úspěšně posloužil jako vhodný symbol vězněného bojovníka za lepší zítřky. Také obstojí tvrzení, že se Václav Klaus drze vetřel do organizování převratu aby poté rozbil lidové hnutí Občanské fórum a uchvátil skutečnou moc ve státě v čele odpadlíků seskupených kolem otce zakladatele v ODS, aby pak po prozrazení hanebných poměrů kolem stranických sponzorů musel na nátlak lidu předat moc socanům.

Dle mého názoru, jak říkají ajťáci, IMHO jsou dodnes sami Američané plni údivu nad tím, jak hladce to tehdy proběhlo a někteří domácí kritici současných i munulých poměrů tvrdí, že komunistické vůdce prostě přestalo bavit budování komunismu poté, co seznali, že s takovou sebrankou se zářné ideály realizovat nedají. A tak se rozhodli zapojit se do budování kapitalismu, kde jim nikdo nebude vyčítat osobní bohatství, kde se bude minimálně trestat rozkrádání státních peněz či veřejně páchané loupeže a konfiskace státního ale i soukromého majetku. Prostě chtěli mít také tu svoji jachtu na Jadranu a vilu s bazénem, mladou manželku a letní byt v Miami. A tak to vzdali a přešli plynule do soukromého podnikání. Jinak se pád režimu po zuby ozbrojeného atomovými zbraněmi, vybavený dokonalým policejním systémem a železnou oponou rozumně vysvětlit nedá.

Ta snadnost převratu vyvolává ale jednu nepříjemnou otázku: co když se nějaká skupina osob pokusí o podobný převrat nějakým jiným směrem, třeba více do prava, k více autoritářskému systému vládnutí pod nějakými mlhavými všeobecně humanistickými hesly? Bude to také tak snadné? Nebo tentokrát zasáhne bez milosti policie a armáda pod záminkou ochrany soukromého vlastnictví? Příští převrat se ale také může uskutečnit nenápadně a veskrze demokratickými prostředky s využitím politického potenciálu těch "nespokojených", těch, kteří nenabyli jako námezní otroci žádného majetku, nemají tu svoji vilu s bazénem a rádi by se vrátili k režimu zvanému rozdělená bída či vznešeněji označovanému jako sociální rovnost či dokonce spravedlnost nebo evropský sociální stát.

A co k dvacetiletému výročí převratu říká Milouš Jakeš, kterého na koncert nepozvali? "Ten problém prostě spočívá v tom, že nastala situace, jak se to valilo, vždyť během jednoho měsíce to všude prasklo. Během listopadu to bylo vyřešeno všechno. My jsme byli jedni z posledních. Pak už po nás přišel jenom Ceaušescu a toho zastřelili." A pokračuje veskrze úderně: "Ono se odsuzuje to období socialismu. Ale vždyť dnes se žije ne z toho, co my vyrobíme a co vytvoříme, ale žije se z toho, co bylo vytvořeno, poněvadž se to všechno prodalo a peníze jsou pryč. A 1,1 bilionu - je stát zadlužen. A všechno je prodaný. Byty jsou prodaný komunální, vodárny jsou prodaný, plynárny jsou prodaný, všechno je prodaný a peníze jsou utracený a dluhy rostou. To přece nemůže pokračovat todleto. Plně souhlasím s Rozou Lucemburgovou a jejím výrokem – buď socialismus, nebo prostě krach světa. Soukromý vlastnictví a boj o zisk plodí prostě jenom nemravnost. Jen negativa. Myslíte, že by prostě, kdyby tu byl socialismus, byl možný ten rozvoj drog? Toho gamblerství? Ani jedna gamblerská místnost by tu neexistovala.... "

A co říkají jeho dnešní následovníci, soudruzi ve zbrani, členové KSČM ve svém prohlášení dvacet let po převratu? "Političtí „vůdci“ listopadových událostí v roce 1989, zejména Václav Havel a kolem něj soustředěná část tzv. „disentu“, od samého počátku lidem v České republice vědomě lhala. Zatímco většina společnosti měla nejasné představy o podobě budoucího vývoje v tehdejším Československu, měl právě Václav Havel představy zcela jasné, jen je vědomě lidem neříkal.
Nebyla to pravda a láska, kdo zvítězil a určoval základní hodnoty společnosti. Byli to ti, kteří cíleně tvrdou rukou budovali neoliberální kapitalistickou společnost, kde pod rouškou mravních hodnot existuje pouze jediné měřítko – soukromý zisk...
Účty musí lidu České republiky složit ti, kteří se po celých dvacet let od 17. listopadu 1989 do dneška podíleli na politické a ekonomické vládě v České republice. Komunistická strana Čech a Moravy je k tomu vyzývá." A je to, řekli by si Pat a Mat. "Asi byl omyl, že jsme komunistickou stranu po listopadu 1989 natvrdo nezakázali," řekl Michael Kocáb v Nedělní partii televize Prima.

Komunisté nejsou sami, kterým se naše nová cesta k blahobytu nelíbí. I sám velký otec revoluce, Václav Havel je nespokojen se stavem věcí a doufá ve svém televizním projevu poněkud anarchisticky, že za dvacet let bude lépěji: "Občanská společnost se po desetiletích potlačování či neexistence rodí těžko a dlouze. Za dvacet let bude daleko rozvinutější než dnes. Stát se jí nebude bát, ale bude na ni naopak hrdý. A bude jí vycházet vstříc. Například tím, že určité procento daní budou moci občané i organizace posílat rovnou neziskovým subjektům, které si sami vyberou, tedy bez nákladného a centralistického prostřednictví státního rozpočtu."

Zdá se, že se do nějaké další revoluce Havel nechystá, doufá, že ta Klausova výjimka z listiny práv a svobod EU vůbec nevejde v platnost a že se v brzku dočkáme velkého společného evropského státu. "A kde je to Brzko?, ptala se kdysi v minulém století stará babička prezidenta Novotného, když sliboval, že vbrzku bude všeho dostatek. Problém je v tom, že žádné Brzko nikde na světě neexistuje. Alespoň podle Maps.Google.com ne.