Kubera měl recht

když prohlásil, že Zeman udělá vše pro znovuzvolení. I napodruhé se mu povedlo přebalzamovat ego, aby po jeho skonu ještě pár století vydrželo v učebnicích historie. Za dva roky má podle Kubery ze zdravotních důvodů abdikovat. 

Prezident Zeman, navzdory ujištění lékařského koncilia o jeho pevném zdraví, dobře nevypadá. Proto by i tato věštba mohla panu senátorovi vyjít a v tom případě bychom mohli do tří let jít znovu k volbám.  Pan Drahoš by si však velkou čáku na vítězství v těchto prezidentských volbách dělat neměl. Třebaže po vyhlášení výsledků tvrdil, že nevyhrál ani neprohrál, pravdou je, že to projel na celé čáře.

Lidé házeli do uren lístek s jeho jménem především se záměrem zbavit se nedůstojně vypadajícího a neslušně se chovajícího M. Zemana. Navzdory všem prokazatelným hendikepům současného prezidenta, pan Drahoš byl pro víc než polovinu voličů ještě nepřijatelnější.. 

Nebylo to slušností, jak krátce po vyhlášení výsledků tvrdil pan Horáček. Bylo to absencí mužnosti, rozhodnosti, pohotovosti, bystrosti a hlavně a kupodivu i nedostatkem moudrosti a to navzdory "ozdobám" zepředu i zezadu jeho jména. S tituly na volebních lístcích Drahošova prohra začala. Tituly profesor, doktor věd, doktor honoris causa se naprosté většině netitulovaných voličů odcizil. Ti by u nástupce arogantního Zemana naopak rádi viděli skromnost a pokoru. Vlastnosti, které panu profesorovi zejména při televizních debatách chyběly. 

Jiří Drahoš mohl v dostatečném předstihu přijít s požadavkem, aby jeho jméno bylo na volebních lístcích bez titulů. Mohl to odůvodnit zásadou, že při odchodu ze zaměstnání odevzdává tituly, spolu s klíči od pracovny, na vrátnici firmy. Pokud by se stal prezidentem, média by stejně psala jen o Drahošovi, jako píšou o Zemanovi. Bez titulů, často bez přídomku prezident a někdy dokonce i bez křestního jména.

Kandidát Drahoš, všemi médii představovaný jako slušný člověk, se měl v celé kampani a především v televizních debatách prezentovat jako neotřesitelný gentleman. Nenapadat a nevyvyšovat se nad současného prezidenta. Neshazovat ho, ale naopak ocenit jeho dosavadní přínos. Poděkovat mu za vše, čím se zasloužil o rozvoj Česka. 

Pan Drahoš dal přednost agresi. Prezidenta označil za reprezentanta starých časů, opozičních smluv, přeběhlíků a propojení mafiánských kmotrů s politikou. O Zemanovi mluvil, že už nemá Česku co nabídnout a varoval, že jeho poradci mohou Česko okrádat.

Paradoxně svou řečí popřel slušnost, která ho měla zdobit a být hlavním argumentem proti Zemanově obhroublosti a prostořekosti. Nedokázal si odpustit pohrdavé grimasy, pochichtávání doprovázené potřásáním rameny, samolibé výrazy na konci svých výstupů, slabošské uhýbání očima a stejně  působící poznámky typu "já jsem to věděl, já si to pamatuji".

Stejně jako každý nemůže zpívat, hrát na hudební nástroje, vrcholově sportovat, vymýšlet patenty, operovat pacienty...., tak nemůže být kdekdo politikem, natož prezidentem. Mít na to být vůdcem, to je dar od "Pánaboha". Je dopřán málokomu a pan Jiří Drahoš mezi obdarované bezpochyby nepatří.  Předsevzetí, že v politice nekončí, by si měl teď v klidu ještě důkladně promyslet.