Tacho – když si film nehraje na umění a baví diváka

Daniel Landa je zřejmě tak kontroverzní pro českého člověka jako Tomáš Řepka. Buď ho máte rádi, nebo ho odsuzujete. Ne kvůli tomu, že by vám něco provedl, ale protože vám nesedí jeho jasný pohled na problémy.

Landa se nikdy nebál říkat svůj názor bez ohledu na to, zda si tím někde uškodí, nebo naopak u někoho šplhne. V dobách Orlíku, kdy ho národ zaškatulkoval mezi skinheady a dlouho mu to nedokázal odpustit, přes první alba, kde se nazýval věci pravým jménem, až po založení řádu Ordo Lumen Templi.

Pro mě byl vždy na prvním místě výborný muzikant a skvělý textař. Každá nová deska mě bavila, na muzikály z jeho dílny jsem se těšil. Když se rozhodl natočit Kvasku, byl jsem mile překvapen.

Dnes jsem viděl jeho nový filmařský počin Tacho a můžu říct, že po dlouhé době jsem odcházel z kina spokojen. Dostal jsem dokonce víc než jsem čekal. Film z prostředí rallye mohl být nudný, záživný jen pro fanouška tohoto motorsportu, ale není tomu tak ani zdaleka. Příběh má několik úrovní, v žádném případě není stupidní a hlavně je dobře natočený. Humor, vážné situace, závodění, všechno jde ruku v ruce a nepřekáží si. Kromě Rudolfa Hrušínského nám sice na první pohled nenabídne žádnou hereckou star, ale úpřímně řečeno, zaplaťpánbůh za to. Daniel Landa, Olga Lounová, Roman Pomajbo a Martin Havelka jsou výborní a obzvlášť posledně jmenovaný mě dostal.

Zkrátka, pokud nepatříte mezi radikální odpůrce Dana Landy, zajděte od 2.12.do kina na jeho nový kousek.