Normálně jsem zvyklý na svém blogu kritizovat, ale dnes se jen tak podělím o věci, které se mi staly za posledních pár dní. Pro mě šlo o docela zajímavou zkušenost, tak uvidíme, jestli bude ke čtení i někomu jinému.
Tak nový kolega na pokoji je fakt v pohodě. Konečně si po týdnu a kousek s někým pokecám a má to hlavu a patu. Má výhodu, že se sem nechal zavřít sám a tudíž moc nedbá nějaký nemocniční režim. Kašle na pyžamo, zákaz vycházení tam a tam a vůbec. Za celý den jsem ho viděl až večer, kdy jsme ale zvládli celý den pořádně zhodnotit. Dneska nějak nemám náladu na žádný film, ale ani se mi nechce spát.
To je dost prekérní situace, protože mnoho dalších variant nočního zabavení v tomhle podniku fakt nemají. Na chvíli mě zaujal šelest z vedlejšího pokoje. Když se ale zjednotvárnil na volání nějaké babičky na sestru a její nepříjemné hulákání zpět, ztratil jsem o dění zájem. Jen tak mezi námi, ta sestra byla na pořádnej záhlavec, lépe řečeno, na facku přes celou hubu. Když hluk ustal, podařilo se mi konečně usnout. Ale jen do 5:33, tedy do chvíle, kdy nepříjemná slečna přinesla prášky a svůj příchod zdůraznila rozsvícením světla. Měl jsem sto chutí ji velmi svižně poslat do … víte kam.
Vzhledem k tomu, že se neuráčila při odchodu zhasnout, má touha být vulgární se jen stupňovala. Naštěstí pro oba jsem ale nějak vytuhnul a při dalším budíčku v 7:07 už přišla jiná parta. Netvrdím, že lepší, ale jiná. Na soužití s nimi mám celý den a myslím, že když nebudu nic potřebovat, možná mě nechají volně dýchat.
Snídaně dneska proběhla mimořádně na chodbě s mým novým kolegou, tak jsme aspoň stihly ohodnotit designový podprůměr zdejšího pomocného personálu. Ale udrželi jsme se a ty dvě šťávy ve věku 80 a 90, které seděly vedle jsme taky neproháněly. Počasí zase stojí za prd, takže ten den bude pekelně dlouhej. Snad by se měl přijít podívat synátor, tak aspoň trocha pozitivna do jinak šedého dne.
Pokračování v dohlednu
