Normálně jsem zvyklý na svém blogu kritizovat, ale dnes se jen tak podělím o věci, které se mi staly za posledních pár dní. Pro mě šlo o docela zajímavou zkušenost, tak uvidíme, jestli bude ke čtení i někomu jinému.
Tohle hovádko totiž ještě bylo pořádně v rauši. Už když slyšíte, že na ambulanci na něm leží čtyři policajti, moc se na nového kámoše těšíte. Naštěstí se podařilo do něj vpravit jakési množství tlumících látek, takže se na pokoji podařilo ho umístit do kurtů. V ten moment se nám ale pašák začal probouzet a dost jasně a nahlas oznamovat, co si o celé situaci, odehrávající se s ním, myslí.
Musím uznat, že jako dlaždič bych se uživil, protože všem sprostým slovům, která použil, jsem rozuměl. Po nadávkách přišla radikální žádost o právníka. Lidi by asi neměli tolik koukat na televizi. Zřejmě jeho stav způsobil diabetes spojený s vetší mírou alkoholu, ale dovolávat se přivázán na nemocniční posteli advokáta? Jak by řekl Michal David: „Mám svůj svět, dobře vymyšlenej…“ Naštěstí pro mě i sestřičky ve službě, usnul mladík spokojeným spánkem opilce. Jsem docela zvědavý, jak se bude tvářit, až se probudí přikurtován k posteli a klidně bych si i vsadil, že bez znalosti zeměpisné polohy svého výskytu. Dneska máme nějak rušno, postel vedle mě taky dostává svého hosta.
Jako obvykle nevidím o koho jde, můžu jen tipovat podle hlasu. Paní hlásí ročník narození 44, takže si člověk udělá i nějaký ten zřejmý náhled vizuálu. Česky řečeno, jak asi vypadá. To už ale já nezjistím, protože v rámci akce kulový blesk jsem během pěti minut sbalen a odvážen z JIPu. Letmé pozdravení se sestřičkami, které byly k nezaplacení a mizím v útrobách nemocnice. Musím se za nimi stavit, až mě budou pouštět domů. Mají u mě obrovské díky a určitě i nějaký puget. Jestli si to nezaslouží ony, pak už nikdo. Cesta na nový pokoj trvala zhruba pět minut, ale vůbec netuším, ve které části budovy se nacházím. Ale to je celkem jedno, přes zdi asi utíkat nebudu, stejně by se mi nechtělo se tahat skrz okno s počítačem. Na novém působišti mám dva kolegy.
Vzhledem k tomu, že oběma je silně před sedmdesát a vypadají, že největším šlágrem dne je spánek, tak si tady asi žádný velký party neužiju. Stačí, když si třeba někdo všimne, že jsem tady a přijde mi říct, co tady smím a nesmím. Zatím jsem tu slabou půlhodinku a nic se neděje. Za chvilku ale bude oběd a tedy šance, aby si všimli, že jim třeba chybí jedno jídlo (to nechci nikoho podceňovat). Nechám se překvapit. Ještě před polednem si mě ale dokonce všimli s vyšetřením, takže tamtamy zde fungují bezchybně. Oběd jsem dostal ještě ze svého bývalého působiště, ale nějak jsem si nepošmáknul, protože komentáře jednoho ze stařešinů mi místo chuti k jídlu zvedly žaludek.
Pokračování v dohlednu
