Místo nedělní siesty odvoz na JIPku – část VI.

Normálně jsem zvyklý na svém blogu kritizovat, ale dnes se jen tak podělím o věci, které se mi staly za posledních pár dní. Pro mě šlo o docela zajímavou zkušenost, tak uvidíme, jestli bude ke čtení i někomu jinému.

Dnešek se netváří jako den, kdy by se mělo něco převratného stát. Na stolku u postele není žádná cedulka, takže žízeň, kterou jsem po ránu měl, zaháním rychlým douškem čaje. Tedy, lokální verzí tohoto nápoje. Neříkám, že jde o nějaký hnus, ale podle reklam v televizi si nemyslím, že místní nápoj připravuje domorodka, pečlivě se snažící vybrat ty nejlepší lístky. Nevadí, stejně piju čaj tak jednou za rok a to si do něj nasypu tolik cukru, že nemůžu cítit žádnou chuť. A teď se tady prsím jako nějaký protřelý návštěvník čajoven.

Kafe bych ale pomluvit mohl. Kdyby ho tu měli. Rozepisovat se o perlivé a neperlivé vodě se mi zdá už jako největší zbytečnost. Je vidět, že dneska se nemám pořádně o co podělit. Za oknem prší, takže mě ani moc nemrzí, že nemůžu lítat s kamarády po venku. Ještěže v dnešní době, už není díky moderním výdobytkům problém, být v kontaktu s okolním světem. Jde se zavřít do facebookové bubliny a máte pocit, jako kdyby jste se normálně nudili v kanceláři. Výhoda Zuckerbergova vynálezu je v tom, že spousta lidí, kterým byste asi normálně byli úplně jedno vám projeví „soustrast“ k vašemu zdravotnímu stavu. Na druhou stranu je velký průser, že určitě najdete pár těch, od kterých by to potěšilo nejvíc a víte co? Ti se stoprocentně neozvou. To máte jako s mobilním telefonem. Ten má člověk taky jenom proto, aby viděl, jak s ním nikdo nepotřebuje mluvit.

No nenechám si kazit náladu blbým počasím, zkusím přečíst nějaký noviny a třeba se mi zlepší nálada. Hovno. Řepka odchází do Jablonce? Tak to si mě tady nechte, protože moje srdce takovouhle prasárnu určitě nerozdýchá. Definitivně se nám na Letné někdo zbláznil, ale díky rozdělení kompetencí je těžké určit, kterej magor vymyslel tohle. Po sérii standardních parádiček, jako jsou EKG, nějaký fajnový injekce na ředění krve jsme se dostali až k podvečeru. Za poslední dva dny začínám docela silně pociťovat hlad, tak doufám, že večeře to nějak napraví. Jogurt a chleba? Začíná mi to připomínat úvod mého ozdravného pobytu, kdy jsem dostal puding a chleba. Sestavováním menu se evidentně nezabývá Gordon Ramsey, ale spíš nějaký silně nepovedený klon Jiřího Babici. Nedá se nic dělat, nejsem na gastronomickém výletě kolem světa.

Včerejší večer jsem věnoval křížovkám, dnešní zřejmě duchovně daleko zajímavější zábavě. Podivám se na poslední film Nicolase Cage. Poslední roky doufám, že ten, který zrovna uvádějí do kina, spíše však na DVD na 39 korun, je jeho skutečně posledním. Po 40 minutách ve mně tuhle pachuť zanechává i Drive Angry, další nepovedené Céčko s bývalou hvězdou akčních filmů.

Pokračování v dohlednu