Kat Mydlář – to snad někdo nemyslí vážně

Předvčerejší premiéra očekávaného muzikálu v divadle Broadway dopadla snad nejhůř, jak se dalo čekat. Něco tak příšerného jsem opravdu dlouho neviděl. Pokud tato „paráda“ stála kolem padesáti milionů, tak se někdo definitivně zbláznil.

To, že příběh nebude žádnou luxusní záležitostí jsem po předchozím muzikálu trojice David-Fanánek-Vaculík čekal. Oproti Třem mušketýrům, kde celou story všichni znají, se však tentokrát tvůrci rozhodli vytvořit vlastní příběh o nejslavnějším českém katovi. Muži, který popravil sedmadvacet českých pánů, mezi nimi i svého přítele Jana Jesenia. Samozřejmě se dočkáme i lásky, zrady, statečnosti, takže vlastně všeho, co bychom potenciálně podle autorů asi chtěli vidět.

Upřímně řečeno jsem z celého představení měl spíš pocit, že si ze mě někdo dělá legraci. Nejde ani tak o hudbu a texty, i když mi přijde, že Fanánek si perly nechává pro Tři sestry a muzikály jsou jen přidruženou výrobou. Aspoň, že tvorba jeho skupiny má stále vysokou úroveň a člověka pobaví. Jak říkám, po Mušketýrech jsem trochu tušil, co můžu čekat, ale co se od začátku představení dělo na jevišti mě doslova zaskočilo.

V rámci záměru diváka vizuálně totálně pohltit se dočkáte nejen obrovských projekcí vlčího máku, které vám mají navodit atmosféru nekonečné lásky kata k mladé dívce, ale i spousty dalších, které působí jako nevyužitý nepovedený materiál tvůrců Kozího příběhu, prvního počítačově animovaného českého filmu. Všeobecně se zřejmě režisér Vaculík držel hesla – čím víc, tím líp, takže vlastně pořád se někde něco hýbe, vyjíždí a sjíždí, točí se a svítí. Chvílemi jsem měl díky laserům pocit, že nejsem v divadle, ale na nějaké akci předních světových DJ´s. Samoúčelnost těchto prostředků na mě působí dojmem, že za každou cenu bylo potřeba naplnit obří rozpočet.

Vedle režijních pokusů, po kterých Daniel Hůlka vyjde z celého představení jako další variace na Draculu, se setkáme i s náznaky choreografie. Bohužel se jí z nepochopitelného důvodu neujala například Kristina Kloubková, která v Mydlářovi hraje, ale sám pan režisér. V dnešní době mě tanečky stylu – čtyři kroky doprava, poskok, čtyři kroky doleva opravdu nijak neuspokojí. Do budoucna by možná stálo za to, podívat se ke konkurenci, jak se „muzikálové tancování“ dělá. Stačí zajít do Kalichu na Robina Hooda nebo do Karlína na Ježíše.

Hlavní postavou muzikálu není podle názvu sám Mydlář, ale dvojrole vypravěče a magistra Kellyho, kterou naprosto s přehledem zvládá Josef Vojtek, který je snad jediným příjemným překvapením celého představení. Nejde o klasického teplického kovboje z Kabátů, ale o výborného zpěváka i v polohách, ve kterých ho je slyšet jen málokdy.

Celkově musím uznat, že jsem se několikrát i skoro hlasitě zasmál, ačkoliv to nebylo záměrem autorů. Kostýmní variace na osoby, zjevující se po smrti, zmíněný vlčí mák, absolutně příšerná Ilona Czáková, která má kromě pohybu problémy i se zpěvem, trapné tanečky, nebo touha osvětlovače rozsvítit v sále ještě před koncem první půlky.

Myslím, že s návštěvností divadlo problém mít nebude, protože standardní novácký divák bude chtít vidět Hůlku, Koláře, Vojtka, Brožovou, Jandovou a spol., ale kvalitativně to opravdu není žádná hitparáda.