Jak jsem trávil den s extraligovými hokejisty.

Při sledování hokejového utkání playoff jsem si uvědomil, jak s některými hráči trávím spoustu času, aniž bych o tom věděl.

Měla to být poklidná neděle. Drobné domácí práce, jako připevnit na balkon Rákos, trochu poklidit a večer vyrazit s kamarády na poker a Pivko. Po ránu jsem si skočil pro noviny, kde jsem mimořádně měl štěstí a nemusel soupeřit s nikým o poslední Výtisk. Kafíčko, velikonoční Beránek, cigaretka a klídek. Všechno mi vyšlo, až na to poslední. S příchodem jara se mi u bytu uhnízdil nějaký opeřenec, který mě snad chce dohnat k šílenství. Nejsem ornitolog, takže těžko říct, jestli je to Stehlík, Sýkora nebo Špaček. Každopádně to nadělá víc rámusu než když vám po zahradě dupe Ježek. Doufám, že to nebude trvat celý Duben, i když mám podezření, že pokud ho při nějaké přeháňce netrefí Kroupa do palice, bude to ještě Dlouhý. Sousedi jsou snad Hluchý, takže jsem patrně jediný nepřítel tohoto ptáka. No nic, chvilku jsem Koukal na záznam včerejší NHL a hned jak skončila třetí Třetina, pustil jsem se do úklidu. Ne, že bych byl jeho velkým příznivcem, ale drahé polovičky na tom hold Trvaj. Po vítězství nad vysavačem začal jsem s přípravou oběda. Chtělo by to něco pořádného, když budu celý večer venku. Co takhle španělský Ptáček ? Výborný nápad. K tomu hezky rýže a před odchodem do světa už nebude potřeba ani Svačina. Obídek se povedl a za chvilku bude čas se chystat. Nerad bych potom Chvátal. V tom zvoní telefon. Kamarád mě ještě upozorňuje, abych si tentokrát Pospíšil nebo budu muset zase něco přihazovat do banku. Do včasných příchodů jsem zkrátka ještě Nedorost. Každopádně doufám, že to dneska nedopadne jako obvykle a já zase nebudu Kafka. Minule jsem to dost těžko Kousal. Uhrát tak aspoň nějakou kačku. Stačí málo, lepší vrabec v hrsti než Holub na střeše.

Tak už jsem na místě a můžeme začít. A přesně podle mých představ. Samý Červený a ze mě se začíná stávat Boháč. Král stolu. Jestli to bude takhle pokračovat, mohl by být dnešní večer pěkně Veselý. Po očku juknu ke kolegovi, ale ten Sičák si mě všímá a tváří se, jak kdybych mu ty karty Vykoukal. Karta padá a nálada stoupá. Že by došlo na panáčka ? Jasně. Dvakrát jablíčko, třikrát Hruška. Nesmí se to přehnat, nerad bych ztratil koncentraci. Chvilka nepozornosti a začíná to vypadat, že ačkoliv se biju jako Lev, štěstí mi nepřeje. Když mám srdce, potřeboval bych Černý a kdybych držel dvě esa, stejně mi nebudou stačit. Začínám dopadat, jak Sedlák u Chlumce. Zkusím to zahnat něčím na zub. Zřejmě hermelín. Jestli ho majitel podniku Nakládal aspoň před týdnem, bude to velká paráda. No patrně mám mít dneska stoprocentní Pech a tak dostávám místo chleba cosi, z čeho se nedá jíst ani Kůrka. Naštěstí můj kamarád, který mi Radil, abych si pochutinu objednal, dopadá stejně. Vrána k vráně sedá. Přikryl jsem ošatku s „chlebem“, který byl na několika místech Modrý a s díky jsem ji vrátil obsluze. Dneska už mi asi pšenka nepokvete v žádném směru, takže bude nejvyšší čas vyrazit k domovu. To mě zase čeká pěkná Procházka, noční tramvaj jezdí v intervalech za trest. Jelikož byl na mě vrchní, když jsem Platil Hrubý, bude to dneska mít bez všimného. Beztak krade jak Straka. Rozloučit se s kamarády a hurá bydlet.

„Co řekneš Starý, že zas neneseš ani korunu ?“ Nebojte se, přátelé, jedna Růžička to zajisté napraví.