Všimli jste si, že každá část lidského těla má nějaké běžné pojmenování, které všichni jednotně používáme, až na to jedno? Proč se stydíme používat ta pravá jména pro naše genitálie? Co za tím vězí?
Záda jsou prostě záda, hlava zůstává hlavou a kolena se také nikdo nebojí vyslovit. Jenom s tím naším pohlavím je trošku problém. Proč? No protože nás to od dětství nikdo neučil říkat správně. Naše genitálie měly vždy takovou nějakou auru tajemna. V každé rodině TO mělo nějaký personifikovaný název, který v jiných rodinách neznali, rodiče nás upozorňovali na to, že o TOM se nemluví a hlavně se TAM nesahá.
Všichni si určitě vybavujeme americký film Policajt ze školky, kde chlapeček neohroženě informuje Árního, budoucího guvernéra, že kluci mají penis a holky zase vagínu. V jeho věku jsem o této terminologii neměla ani potuchy! Věděla jsem jen, že já mám „pipinku“ a chlapečci mají jakýsi „zvoneček“, který jsem si představovala skutečně funkční, tedy zvonící, a větřila už tehdy jistou genderovou nespravedlnost. Že oni mají něco lepšího. A to jsem ještě netušila, jaká to bude časem v životě pravda. Když jsem TO poprvé uviděla, (při vzájemné ukázce za zídkou hracího domečku ve školce), usoudila jsem, že není zas tak o co stát. Přesto jsem ani tehdy ještě nevěděla, jak se TO jmenuje!
Kačenka, pipinka, prcinka, buchtička, mušlička, fifinka, bimbásek, pindík, camprdlík, cipísek… předáváme si ta slůvka z generace na generaci a motáme dětské hlavičky. Proč? Možná proto, že ta oficiální slova nezní právě půvabně. Což o to, takový penis, to je ještě poměrně schůdné slovo, ale tituly ženského genitálu nejsou právě malebné.
Ačkoliv v oblasti sexuality jsem poměrně přímá a v podstatě mi není nic lidského cizí, nedokážu si představit, že bych partnerovi v zápalu vášně řekla: „Polaskej mi vagínu“ nebo „má vulva touží po tvém pyji“. V tu chvíli by bylo nejspíš po sexu. Buď by následoval záchvat smíchu, anebo zděšení. Ale přitom například takové: „Chci cítit tvoje ruce na mých bocích“ nebo „miluju tvé rty na mém krku“, je naprosto normální a férová konverzace během milostných hrátek.
A protože výrazy, které jsme používali v dětství, nám erotickou atmosféru také příliš nenavodí, omezujeme svůj verbální projev při sexu na bezinvenční příslovce místa, anebo zájmena: Sáhni mi TAM, vezmi si HO do ruky…
Zajímavé je i to, že problém správné genitální rétoriky nemáme jen u nás, ale je to nejspíš problematika celosvětová. Všimla jsem si, že kupříkladu v USA říkaly holčičky, že mají „ví“ a chlapci zase „pí“. A v Itálii mají holčičky třeba „patatínu“ (brambůrka) a chlapečci „pišolíno“.
Jak TOMU říkáte u vás a proč? :)
www.viktoriebeso.cz
