Zoufalá matka dnes s podtitulem Kožené dudlíky. A další radosti či starosti jedné ordinérní rodičky.
Situace je stabilizovaná. Už jsme si na sebe asi zvykly. Žofie přestala ječet kvůli kolikám, ale ječí kvůli zubům. To už mne ovšem jako zocelenou zkušenou matku jen tak nerozhází, a klidně si u toho chystám jídlo. Pravda, mé kouzelné hubnutí se od dob silnějších nervů nějak zarazilo. Zato se rozjela profilace charakteru dítka, jenž se z ležáka přetváří v člověka, individualitu.
Savec
Brzy oslavíme pět měsíců společného soužití. Změna proběhla. Nahradili jsme jednu závislost druhou, čili uspávání na míči uspáváním na prsu. Vždy jsem si přála mít takové ty krásné dlouhé nohy „až na zem“. No, tak teď budu mít až na zem prsa. Hups, kousek vedle. Ne, že bych neměla ráda ocucávání mých bradavek, ale jak se říká, dobrého pomálu. S tímto pořekadlem ovšem má dcera nebyla obeznámena, nebo s ním nesouhlasí. Saje tedy co dvě hodiny, někdy i po hodině. Jelikož dudlík ji stále znechucuje a při opětovných pokusech o nahrazení matky tímto silikonovým (či pryžovým) vynálezem se tváří, jako bych ji do úst vkládala ho.no a ostentativně nadavuje, předstírajíc, že ji hodlám udusit, sloužím k dudání pořád svým tělem.
Radostně vyhlížím období, až se dcerce konečně prožeře první zub! Vzhledem k tomu, že přichází do kin dlouho očekávaný film Fifty shits, pardon, shades of Grey, jenž údajně vzbuzuje zejména v matkách nezvyklou sexuální náruživost, budu připravena. A ušetřím rodinný rozpočet o nákup svorek na bradavky, když si budu tedy chtít při mateřské rozšířit obzory a zájmy o SM praktiky.
Vzpomněla jsem si na jednoho dělníka na lešení, kdysi dávno, když jsem byla na střední škole. Pokřikoval na moji kamarádku, notně vyvinutou, která se za své přednosti tehdy styděla a měla komplexy. Nebojácně jsem mu oznámila, že je prase. On mi oznámil, že se mnou nemluví, jelikož jsem jako prkno. A tak jsme šly se sklopenou hlavou obě. Cha! Kdyby teď pán viděl!
Bulimička
Dítko začalo blinkat, na což dříve netrpělo. Možná mi tím chce naznačit, co si myslí o monotónní stravě, kterou pro ni vyrábí mé tělo. Nebo slyšela svou pediatričku, kterak se vyjádřila k její figuře a začala pěstovat bulimii. Pěsti si rve do úst s náruživostí hereček filmů pro dospělé. Jo, pardon, ty si pěsti rvou vlastně někam jinam. A cpe si tam vlastně úplně všechno, co ji pod ruku přijde. Mluvíme o ústech. Blinká velmi elegantně, zpravidla se pěkně napruží, otočí na jednu stranu a ladně si odloží na moje kalhoty. Přece si to nenechá téct po obličeji, že?!
Kelišová
Dalším novým poznávacím znakem je její touha po přehledu. Zvědavá jako opice. Musí vidět všechno, co se kde šustne. Keliška po mamince, řekl by tatínek. Kelišuje za žaluziemi, z kočárku (jakmile v bdělém stavu nesklopím boudu, důrazně protestuje), i zcela bezostyšně a zpříma. Chováním tělo na tělo opovrhuje, potřebuje mít přehled, proto musíme nosit zásadně obličejem kupředu, v poloze familiérně zvané „Starosta na hajzlu“, ze které důležitě sleduje cvrkot kolem sebe. Jakmile má vše prohlédnuto, mocným zvukovým signálem velí soumarovi, který vláčí téměř osmikilovou diktátorku, k přemístění na zajímavější, neokoukané místo.
Gymnastka
Žofie pravidelně cvičí nejen s námi, ale i se svým tělem. Pase už obstojně, nebo si to aspoň myslím, snad nás paní fyzioterapeutka nevyvede za pár dní z omylu. K oblíbeným prostocvikům zařadila prvek „sundathonemfusky, nežsimatkavšimne“ . Velmi praktické je i posilování přímých a šikmých svalů během nasazování plenky a zvedání pozadí vstříc oblakům, ve chvílích, kdy má trénovat na představení k fyzioterapeutce v poloze na břiše. Domluvy nefungují, ale hlavně, že to holku baví. Manžel říkal už dávno, že dítě může dělat cokoliv, hlavně že bude něco dělat a s radostí.
Další významnou životní metou Žofky Orangutánové bude očkování a nastřelení náušnic. Už se moc těšíme, protože to bude teprve pořádný tanec.
A aby nám ten den lépe utekl, dáme si na závěr pěknou motivační básničku (Šárko!):
Já jsem skvělá matka,
Snad nevychovám spratka
Starám se já ve dne v noci,
Génia mám ve své moci,
Vyroste z ní vědátor,
Něco jako Jágr nebo aspoň primátor
Podědila božské geny,
Jaké maj jen super ženy.
Pod mojí skvělou péčí,
To holce strašně svědčí,
I když dítě blilo,
Přibralo nám mnoho kilo
Na mou únavu je lék,
Že jistě cítí vděk
Předpokládám směle,
Že nebude to tele,
Co v pubertě mě pošle,
Krásně do… háje.
