Zemřela Věra Berwidová-Buquoyová, prapotomek husitského vojevůdce

Legendární husitský vojevůdce Ondřej Prokop, zvaný "Holý" se stával často obětí historických mystifikací (František Palacký) a jeho skutečné působení je zatemněno mezinárodními bájemi, vycházejícími především z dobových omylů. V německých kronikách a análech je veden jako Andreas Prokopus, genannt der "Kahle". Tato skutečnost patrně vedla i Palackého k tomu (viz "Co je to, když se řekne: Kecáš jako Palacký!", Reflex.cz, 29.01. 2011), vydávat Ondřeje Prokopa za "Němce". Palacký vycházel při sepisování "Dějin národu českého" z kronik nalézajících se v knihovnách vysoké šlechty na území Čech a Rakouska. Kroniky jsou ovšem prameny velice subjektivní a tím nadmíru nespolehlivé.

Věra Berwidová-Buquoyová z Ellgutu ( *01.01. 1926 v Liberci - +12.01. 2011 v Berlíně )

Moje matka se narodila 01.01. 1926 v Liberci jako Věra Bervidová. Byla ovšem 13.01. 1926 pokřtěna na jména Věra Marie Bervida von Buquoy, číslo křestního listu: Nr. Exh. 399/ testam. (r. 1909). Jednalo se tím o testament Ferdinanda hraběte Buquoye z roku 1909. V tomto dokumentu hrabě Buquoy hovoří o tom, že můj dědeček Adolf Bervida, je jeho levobočkem. V křestním listě je uveden coby Adolf Bervida von Buquoy.

Československá republika (ČSR) uvádění šlechtických přídomků ke jménům zapovídala a tak v naléhavých případech zasahovala Francouzská vojenská mise, resp. její tzv. II. oddělení v Milovicích. Ta povolovala výjímky, pakliže se jednalo o zájmy pařížských vládních kruhů. ČSR byla v letech 1918 - 1938  francouzským protektorátem a tak Francouzská vojenská mise v Praze mohla eliminovat jakýkoli zákon a nebo nařízení orgánů ČSR, když to považovala pro pařížské protektory za nutné.

Křestní list mé matky z 13.01. 1926 byl veden u francouzské zpravodajské služby II. oddělení v Milovicích pod evidenčním číslem: T1-P-224/2. Číslovka "224" znamená, že do uvedeného datumu 13.01. 1926 bylo na území ČSR tzv. "II. oddělením" (= konečná číslovka "2") vyhotoveno celkem 224 křestních listů se šlechtickými přídomky. Jak se dostal novorozenec Věra Bervida von Buquoy do rejstříku zájmů francouzské zpravodajské služby? Odpověď je jednoznačná: Její strýc (bratr jejího otce) Ing. Jan Bervida, byl tou dobou prostředníkem mezi Francouzskou vojenskou misí v Praze a vládou ČSR. V letech 1929 - 1938 se stal ministrem čs. civilního letectví. Po předložení křestního listu, začala malá Věra chodit do první třídy v Paříži v Conventu sester Uršulinek a získala řádové jméno "Fleurentine" (Květa).

Údajně dopomohla Ing. Bervidovi ke kariéře pozdější "první dáma republiky", paní Hana Benešová. Seznámila se s ním ve vládním baru "Boccaccio" Grandhotelu Steiner (dnes Grandhotel Bohemia). Vládní bar "Boccaccio" byl nočním podnikem, zřízeným Francouzskou vojenskou misí v Praze. Přístup tam měli pouze vybraní hosté z vládních kruhů, vysocí důstojníci, diplomaté, čelní podnikatelé ČSR, herečky a letušky ČSA, tak jako Air France.

Paní Hana tam byla častým hostem, ačkoli Edvard Beneš se v "Boccacciu" prokazatelně nikdy ani neukázal. "První dáma republiky" měla mého prastrýce bezesporu velice ráda. Obdivovala jeho chování a nadprůměrnou inteligenci. Jednalo se o atraktivního, vzrostlého džentlmena. A tak se stal Ing. Jan Bervida v letech 1927 - 1938 jejím milencem.

Podobně tomu bylo s mojí prababičkou Annou Bervidovou (rodným jménem - Prokopová, zvaná "Holá"). S Ferdinandem hrabětem Buquoyem jí seznámil majitel Jistebnického panství (Jižní Čechy) Otmar baron Nádherný z Borutína. Nevím zdali se do ní zamiloval Ferdinand hned nebo až za chvíli. On sám byl poněkud tmavšího vzezření, ale moje prababička Anna Prokopová, zvaná "Holá", byla nádherná modrooká blondýna (viz k tomu Christiane Berwidová-Buquoyová: "Tábor-Měšice. Obec, barokní zámek, legenda o zazděné služce Anně a další záhady Táborska", Č. Budějovice 2005). Postava mé prababičky ho určitě vzrušovala, ale myslím si, největším zážitkem pro něho bylo, že má poměr s potomkem legendárního husitského vůdce Ondřeje Prokopa, zvaného "Holý". Ferdinand byl bigotní katolík a teď se mu naskytla možnost ukájet své vášně s "husitskou selkou". Přesto nešlo v žádném případě o povrchní známost. A tak Anna dostává pohlednici z pražské jubilejní výstavy 1908 od jistého Matěje Bervidy:

"Vážená paní Aničko, poslední potomku velkého husitského vůdce Prokopa zvaného 'Holý' a 'Veliký', mnoho pozdravů z Prahy. Rovněž mnoho krásných pozdravů od Vašeho milovaného hraběte Ferdinanda von Buquoy Vám a jeho synovi Adolfovi.   Váš Matěj Bervida"

Jak z popisu jednoznačně vyplývá, můj dědeček je levobočkem Ferdinanda hraběte Buquoye a proto je na křestním listě mé matky - Nr. Exh. 399/testam. (1909) - uváděn jako Adolf Bervida von Buquoy. Co se ovšem týče Prokopů zvaných "Holý" ze Stoklasné Lhoty u Tábora, vyvstali u některých historiků pochybnosti. Tak např. PhDr. Martin Pippich uvádí: "Prokopové ze Stoklasné Lhoty se začali psát s přídomkem 'Holý' až v 18. století. I když to zdůvodňovali obavami z represálií Habsburků a proto z rozšířením svého jména o 'Holý' přicházejí až v době osvícenectví, nic to nemění na faktu, že 'Holý' se tam před rokem 1703 nenachází ("Po stopách předků a potomků husitského vojevůdce Ondřeje Prokopa, zvaného 'Veliký'. Válečný zločinec nebo pokrokový kazatel?", RFE, Vídeň 1968).

Prokopové zvaní "Holý", přesto patřili již tradičně k vyšším příčkám tamnější společnosti. Významný český genealog, Josef Bada o tom píše: "V roce 1810 získal panství Měšice u Tábora, včetně Stoklasné Lhoty, Jan Hanygar z Eberka. Ten po smrti Jana Prokopa, zvaného 'Holý' ze Stoklasné Lhoty č. 8, jmenoval roku 1811, rychtářem jeho syna Františka Prokopa, zvaného 'Holý' ze Stoklasné Lhoty." (Wikipedie, Otevřená encyklopedie, heslo: Stoklasná Lhota).

Původní dvůr Prokopů z Hýlova byl Hejlov (Hýlov) u Tábora. Tato rodina odvozovala svůj původ od Ondřeje Prokopa zvaného "Holý" ( v latině: Andreas Procopius Rasus Bohemus). Po povýšení do  vladyckého stavu zemanů se v 15. století začala jejich hlavní větev psát Hýlovcové z Polkovic. Po vypálení dvorce v Hýlově, Prokopové z Hejlovce zakupují statek ve Stoklasné Lhotě u Tábora a usazují se tam. Od 18. století se píší s přívlastkem "Holý".

Lidmila Votápková z Ritterswaldu, sídlem na barokním zámku v Měšicích u Tábora, jmenuje roku 1774 Jana Prokopa, zvaného "Holý", po sňatku s její dcerou Johannou Votápkovou z Ritterswaldu, rychtářem ve Stoklasné Lhotě. Rod Prokopů, zvaných "Holý" ze Stoklasné Lhoty vymírá v roce 1942 po přeslici Annou Prokopovou, zvanou "Holou", která se provdala 22.01. 1899 na statku baronů Nádherných z Borutína za Jana Bervidu z Radkova. Byla to babička mé matky a moje prababička. Věra Marie Fleurentine BERWIDOVÁ-BUQUOYOVÁ zemřela 12.01. 2011 v Berlíně a její ostatky (urna) se nacházejí v zámeckém kostele "Sv. Jana Nepomuckého" na barokním zámku v Táboře-Měšicích.