Průběh první přímé volby ukázal a potvrdil několik faktů. I když předpokládaná účast nakonec nedosáhla tak vysokých čísel, jak ukazovaly předběžné odhady, je 61,3 % zúčastněných voličů přece jen lepší vizitkou občanů, než ta v podzimních volbách. Tímto srovnáním je zřejmé, že lidé mají o politiku větší zájem, když je volba jasná a přehledná. Volit osobnost, se kterou se mohu ztotožnit, je mnohem jednodušší, než volit stranu, kde je mnoho neznámých a potom se divit, co se s mým hlasem stalo.
Na přímé volbě se ukazuje, že úvaha Karla Janečka o novém způsobu hlasování v příštích parlamentních volbách nemusí zůstat pouhou teorií. Kdyby měl volič možnost vybírat pouze ze dvou nejlepších možných kandidátů z každé strany, nejenže by pravděpodobně takový systém zvýšil volební účast, ale docela určitě i kvalitu zvolených zástupců.
Také se ukázalo, že doba se mění a vliv, kterým ještě nedávno disponovala oficiální média, zejména televize a tisk, se částečně přesunul na internet a jeho sociální sítě. Pomalu nastává doba, kdy prázdná hesla vedle obličejů na billboardech budou voličům informovaných z jiných zdrojů už jen pro smích. Potom snad konečně najdou straničtí pokladníci lepší využití pro své miliony, získané od daňových poplatníků. Výsledky ukázaly, že čeští voliči nejsou hloupí. Nenechali se ovlivnit průzkumy o dvou neporazitelných a rozhodli podle sebe.
Je pravda, že v prvním kole to měli občané jednodušší. Z pestrého vzorku si mohl každý vybrat podle svého gusta. Za čtrnáct dní si zopakují suverénní pocit přímého rozhodování, ale někteří už si budou vybírat pouze mezi větším a menším zlem. Až se budou rozhodovat mezi dvěma silnými osobnostmi, měli by si vzpomenout na jejich minulost.
Zvážit, kdo z nich od mládí usiloval o návrat demokracie do naší země, kdo podporoval československý disent, a kdo nás chce znovu vrátit do Evropy. Přemýšlet, proč současný prezident spolu s drobnými zlodějíčky osvobodil i největší podvodníky, včetně soudce Berky. Proč doporučuje na funkci ombudsmana Renatu Veseckou a v prezidentské volbě podporuje právě Zemana, svého spolustrůjce opoziční smlouvy. Té, která posvětila korupci a tolerovala mafiánský kapitalismus. Možná to všechno spolu nějak souvisí.
Zatím alespoň v prezidentské rovině se budeme rozhodovat, jestli chceme navázat na období Václava Havla a pokusit se vrátit naší zemi slušnost. Nebo zda si raději vybereme pivní humor, urážky novinářů a pokračování konfrontačního politického kurzu Václava Klause. Zda chceme člověka odborně zdatného, ale i slušného a noblesního, nebo se spokojíme s odborníkem, kterého už jsme mohli poznat i jako ješitného a sebestředného muže, který se usmívá jen když vítězí. Porážku nese těžce, po ní utíká zadním vchodem. Po té poslední utekl až na Vysočinu, abychom o něm sedm let neslyšeli.
Je tu ještě jedna statistická zajímavost. Podle průzkumů volí Schwarzenberga, který je starší než jeho protikandidát, mladí a vzdělaní. Zemana by na hradě nejraději viděli spíše nevzdělaní a důchodci. I to vypovídá něco o obou z těchto osobností. Ale ať už za čtrnáct dní vyhraje Miloš nebo Karel, měli by si někteří televizní komentátoři a redaktoři pořádně přečíst příjmení současného ministra zahraničí. Někteří ho vyslovují jako Schwanzenberk. Zdá se to jako drobnost, ale kromě toho, že končí jiným písmenem, je rozdíl mezi slovy schwarz a Schwanz v němčině stejný, jako v češtině mezi slovy černý a ocas.
