V pátečním vydání MF DNES se redaktor Jan Jandourek v rubrice „ Názory “ vyslovuje proti zákazu obřízky a srovnává jej se zákazem nosit na krku křížek, na hlavě šátek, nebo s pronásledováním tzv. „ Mániček “ v bolševickém Československu.
V úvodu článku pan Jandourek píše: „ Na podzim roku 2010 obřezal jeden lékař v Německu čtyřletého muslimského chlapce. Ten začal krvácet, rodina ho dovezla do nemocnice v Kolíně a lékaři zavolali policii. “ Dále pisatel vysvětluje, že „takové věci“ se dějí v různých částech světa ze zdravotních, či náboženských důvodů. A pokračuje: „ Onoho doktora nakonec nikdo netrestal, protože dělat obřízku není proti německým zákonům. Jenže soud v Kolíně nad Rýnem rozhodl, že nedobrovolná obřízka z náboženských důvodů má být nezákonná.“ Soudce svůj výrok odůvodnil tím, že obřezání může způsobit vážnou tělesnou újmu osobám, které k tomu nevydaly souhlas. Pan Jandourek potom svůj nesouhlas s názorem německého soudce vyjadřuje ve větě: „ Jako by s tím byla za posledních dva a půl tisíce let nějaká velká potíž.“
Také jsem vyrostl v blbosti komunismu a z toho důvodu jsem podobně jako pan Jandourek citlivý k zákazům, které ve zdánlivě nedůležitých věcech nerespektují svobodu projevu jednotlivce. Ale nepochopil jsem, proč pan Jandourek v jednom případě hájí svobodu rozhodování v případě nošení šátku, či křížku, když ji jedním dechem upírá dětem v tak důležité a choulostivé věci, jakou obřízka bezesporu je. Ano, za děti v mnoha případech rozhodují jejich rodiče, ale nebylo by lepší vzhledem k nevratnosti tohoto aktu, nechat to tentokrát na dětech samotných ? Není divné, že v době, kdy se někteří bojí dítě usměrnit výchovným pohlavkem, jiní chtějí takto zásadním způsobem rozhodovat o jeho těle ? V některých případech se zkrátka současné právo rozchází s náboženskými zvyky.
Tradice obřízky je jednou z těch, které se protiví starořímské právní zásadě „ Nikomu neškodit “. Je zde zasahováno do práv na tělesnou integritu dětí, navíc ve věku, kdy se dá těžko hovořit o jejich skutečném, a uvědomělém souhlasu. To je to, co vadilo soudci v Kolíně nad Rýnem. Proto a v zájmu ochrany dětí - těch malých budoucích dospělých - správně vymezil zákaz slovy „ nedobrovolná obřízka z náboženských důvodů “. Jinými slovy, pokud o to bude dotyčný stát a sám si o tom rozhodne, ať si v dospělosti obřeže třeba nos. Je to jen jeho věc. Ale napříště k tomuto nesmí být (zatím alespoň v Německu) nikdo nucen, pokud k tomu nepovedou jiné důvody, například zdravotní.
A pan Jandourek dále pokračuje: „ Zatím to vypadá, že je to další ukázka přílišné starostlivosti evropské civilizace. Zdravý rozum říká, že když chce někdo své dítě obřezat podle vlastní náboženské tradice, tak ať to udělá, a dbá se jen na to, aby nevykrvácelo, jak se občas stává i v nemocnicích, když děťátku vyndávají mandle“. Z tohoto autorova názoru, lze soudit, že pan Jandourek nadřazuje práva dospělých a náboženská dogmata nad práva dětí.V demokratické zemi je každému zaručena náboženská svoboda, zároveň každý musí dodržovat dané zákony.
Žijeme v jednadvacátém století. V podobě tradic přinesli jsme si do dnešní doby svou vlastní minulost. Tu změnit nelze. Ale lze se zbavit zvyků, které ztratily své původní opodstatnění a s dnešní dobou, ať již se nám to líbí, či nikoli, mají pramálo společného. Kdybychom úzkostně dbaly na neměnnost zvyků, neměly by dodnes ženy volební právo, zato některé by si doma chovaly otroka, případně by skončily na hranici, obviněny z čarodějnictví.
V závěru článku pan Jandourek odtajnil svůj vztah ke zvířatům, který se nápadně podobá jeho vztahu k dětem: „ Stejně tak když chce nějaká komunita podřezávat rituálně berany, ať je podřezává, ale tak, aby nikdo nedostal salmonelózu a ječení zvířat neotravovalo lidi, kteří bydlí poblíž a kteří berany nepodřezávají.“ Tento názor se zdá být až křesťansky ohleduplný. Bohužel nikoli k beranům. Snad se v některém příštím soudním řízení, podobně jako v Kolíně nad Rýnem, najde další moudrý soudce, který tím, že bude myslet i na berany nás svým rozhodnutím posune zas o kousek dál od středověku.
