Od té doby, kdy se to stalo poprvé, opakuje se to v nepravidelných intervalech na různých místech světa. Naposledy vraždil další šílený střelec v americkém Denveru v pátek 20.7.2012. Shodou okolností jen dva dny před ročním výročím Breivikova masakru.
Vždy, když se něco podobného stane, následky tragédie se rychle řeší za asistence zdravotníků a policie. Všichni jsou v šoku a nikdo neví, proč k události došlo. Kompetentní lidé, ale i laici přemýšlejí, zda a jak té hrůze bylo možno předejít. Událost, která přinesla smutek tolika pozůstalým, se dříve či později technicky i právně vyřeší a veřejnost pozapomene. Při příštím krveprolití se vše opakuje.
Lobbisté nejsou českým vynálezem a tak hned po masakru v Denveru bylo připomenuto, že Obamův návrh na zpřísnění podmínek pro vlastníky zbraní byl Kongresem zamítnut. Výrobci zbraní by vydělali méně, než zamýšleli.
Svět se v poslední době výrazně technicky posunul dopředu, zdá se však, že dokonalá moderní technika začíná vítězit nad možnostmi etického chápání jejího průměrného uživatele. U mnoha rozhodování v různých, člověku nebezpečných činnostech volíme krátkodobý efekt, zejména finanční, jejž preferujeme proti našemu bezpečí, které se vždy projeví později. Stavíme jaderné elektrárny, které se stávají časovou bombou, natáčíme filmy, kde tečou potoky krve. Děti mají v televizi označené pořady pro ně nevhodné, ale kupují si počítačové hry, kde vítězí ten, kdo zastřelí více účastníků. Podobně jako u elektráren i tyto hry působí v duších dětí jako časová nálož. To jen jejich tvůrci, výrobci a distributoři nám budou vždy tvrdit pravý opak, protože chtějí vydělat své peníze. Je ironií osudu, ale asi ne náhodou, že vrah začal střílet do lidí současně se střelbou na plátně.
Profil zabijáka je vždy podobný. Tichý, slušný, bezproblémový, ale frustrovaný introvert. Věk kolem třiceti let. Nikdy nevíte, kdy a kde udeří. Lidé, kteří by se měli bránit, zatím při sobě zbraň běžně nenosí, ale možná není daleko doba, kdy bude nutností, aby ve veřejných prostorách byla vždy nějaká služba, která by pro tyto případy byla vyškolena a ozbrojena.
Nutností dneška je prevence ve výchově dětí. Bylo by zajímavé vědět, zda některý z šílených střelců hrával v dětství či dospívání na počítači přihlouplé agresivní hry. Mělo by nám konečně dojít, že jsme si produkcí tohoto braku zadělali na veliký problém. Je to podobné jako s herními automaty, které zahltily některá naše města. Přesto, že už je evidentně pozdě, veřejnost by měla proti virtuálnímu násilí nějakým rozhodným způsobem vystoupit. V opačném případě ztratíme právo se divit, až opět podobná tragédie vyvrcholí dalším novinovým článkem.
