Zpití do němoty, aneb

bojím se, že něco bude provždy zničeno a to mě nutí plakat. I když v tobě všechno shořelo, neznamená to, že jsi zemřela.  Přestože v tobě všechno shořelo, musíš vstát a začít znova.

V socialismu bylo velice výhodné vlastnit šicí stroj a umět s ním zacházet. Oblečení, které se kupovalo v obchodech většinou nesedělo. Muselo se upravovat, zužovat, zkracovat, apod. Šikovná švadlena byla v těchto dobách k nezaplacení. Šicí stroj jsem nevlastnila, a tak jsem se chytře skamarádila se sousedkou, která bydlela nad námi. Byla o deset let starší než jsem v té době byla já a měla dvě dospělé děti. Snad proto měla na mě spoustu času. Nechodila jsem k ní s prázdnou, přinesla jsem bonbonieru nebo lahev vína. Někdy jsem si s ní sedla v kuchyni, když šila, a povídala jsem si s ní. Ona popíjela vínko, a protože alkoholu jsem nikdy nic moc nedala, tak já jsem jenom kecala. Povídala jsem jí, jak jí závidím jejího praktického a domácího kutila. Manžel s ní býval doma, vídala jsem je chodit spolu venku a připadalo mi, že je u nich užasná pohoda. Kdykoliv jsem k nim přišla s nějakou upravou oděvu,  tak on se galantně odporoučel do obýváku, aby nás v kuchyni nerušil. Žádná drama, perfektní, a proto mě jednoho dne překvapilo:

Bylo jedenáct hodin večer a můj manžel opět nedorazil z práce domů. Normálně jsem čekávala do půlnoci nebo jedné hodiny, než jsem šla do postele.Věděla jsem, že stejně neusnu, dokud domů nepřijde. Byla jsem unavená a ospalá, když jsem zaslechla v tichém baráku dole klapnout domovní dveře. Někdo vešel do našeho domu, a protože nás tam bylo pouze osm rodin, nemusela jsem ani moc přemýšlet, kdo se asi tak vrací ve všední den a pozdě v noci domů. Odpovědˇ jednoduchá: můj manžel. Byla jsem překvapena, když jsem nezaslechla klíč v zámku, ale tˇukání na dveře.

Překvapení. Za dveřmi stála sousedka se sousedem.

"Prominˇ," omlouval se soused, když spatřil můj udivený obličej. "Viděla, že ještě svítíš, a tak chtěla zajít k tobě na kafe?" vysvětloval soused, protože sousedce nebylo rozumět jedno jediné slovo, tak byla opilá. Blábolila a občas se kácela k zemi. Soused ji přidržoval, takto zřízenou jsem ji ještě nikdy neviděla. Vyhodit jsem je nemohla, měla jsem ji ráda, každému se přece může stát, že někdy přebere, omlouvala jsem ji a nechala souseda, aby ji složil v obýváku do křesla. A co čert nechtěl, klíč v zámku, ani jsem nepostřehla, že v domě klaply dole vchodové dveře.

Manžel. I on v podroušeném stavu, nevím, jestli vnímal, že máme návštěvu. On se složil do druhého křesla a všichni vyžadovali kávu. Sice ji nepiji, ale poslušně jsem ji šla uvařit a přála jsem si, aby tato noční můra byla za mnou a mohla jsem si jít v klidu lehnout. Ráno jdu do práce. 

Stála jsem u konvice v kuchyni a čekala, až se voda začne vařit. Uslyšela jsem kroky, někdo vešel do kuchyně. Soused, on vlastně jediný byl schopen chodit po dvou. Otočila jsem se zpátky ke kafi, konvice vypla a já jsem chtěla zalít kávu. Ucítila jsem ruce, položil mi je do pasu a začal mě hladit po bocích. Soused, v půlnoci si spletl manželku.

"Jsi blbej nebo co?" vyjela jsem na něj a otočila jsem se i s konvicí vařicí vody v ruce.

"Prominˇ, prominˇ, zacouval a já jsem zalila kafe. Tři hrníčky jsem naskládala na tác a nesla jsem je do obýváku a on šel za mnou.

Nejdříve jsem myslela, že tác upustím. Sousedka se nějakým zázrakem dokázala sama přemístit do křesla, kde seděl můj manžel a seděla mu na klíně. Rozepínala mu košili a byla rozhycovaná, jako kamínka v zimě. Podívala jsem se na souseda, ušklíbl se, rozhodil ruce a pokrčil rameny na znamení, že on s tím nic dělat nemůže. Viděla jsem na něm, že není překvapený. Nebyl to asi její první ani poslední ulet, který on přehlížel, který on trpěl.

S tácem jsem překvapivě nepraštila o zem, ale položila jsem  ho opatrně na konfereční stolek. Oni ještě nevěděli, ale nikdo z nich si tady kávu nevypije. 

Sousedka byla velice aktivní a mému manželovi se snažila rozepnout pásek u kalhot. Měla s tím trochu problémy...

"Seber si tu svoji děvku a vypadněte," zahřměla jsem na souseda. Zkoprněl. Neočekával, že jeho manželce a svoji kamarádce se odvážím dát takové jméno.

Urazil se.  "Ty nevíš, že je alkoholička? Nosila jsi ji víno," vyčetl mi a šel ji sundavat z mého manžela. Nechtěla, držela se jako klíště. Chvíli spolu zápasali, přemlouval ji.

"Nejsme tady vítáni, pojdˇ jdeme domů," podařilo se mu ji odtáhnout a přesvědčit, že opravdu bude nejlepší, když od nás vypadnou.

Zaklaply za nimi dveře. Zatřásla jsem s manželem, a probudila jsem ho. Vstal z křesla a chtěl jít do postele. Tvářil se, že neví o tom, jak sousedka po něm skákala a vysvlékala ho. Opravdu? Nic nevěděl?. A pokud nic nevěděl a opravdu spal, bylo mi jasné, že každý den, který nepřijde domů a zůstane někde opilý, může mít sex, aniž ví s kým. 

Bylo to jako když mě zabil, zabil mě už tisíckrát, divila jsem se, že i po tolikáté to pořád hrozně bolelo.