"Wow!"

zvolala jsem, když jsem se ocitla tváří tvář obrovské doze. Nikdy jsem neviděla tak velkého psa, byl jako malé tele. Majitelka, které pes stál u nohy, se na mě otočila a usmála se.

Byla jediná, kdo se usmíval, protože ani doga nebyla ze mne nadšena. Nedůvěřivě mě sledovala, otáčela hlavu každým směrem, kterým jsem popošla.

"Asi se jí nelíbím," pronesla jsem "vtipně", protože jsem nevěděla, co říct. Zádný pes, se kterým jsem se kdy setkala, mi nikdy nevěnoval takovou pozornost jako tato doga.

Vysoká, statná majitelka dogy se opět otočila a řekla tiše povel:

"Lehni," Poslušný obrovský pes se elegantně složil na podlaze, ulehl. Hlavu si opřel o tlapky a nepřestával mě sledovat. Byla jsem pro něho nebezpečná? Snažil se neotáčet za mnou hranatou hlavu, ale každý můj pohyb sledoval očima.

Doga měla psí "obleček", tedy oblek, to musela být velikost alesponˇ 44. Pás kolem psího obrovského, ale stíhlého těla měl na hřbětě nápis, myslela jsem si, že tam bude napsáno: Pes Baskervillský, ale nebylo. Stálo tam: Service Dog.

"Na co je doga trénovaná?" zeptala se zvědavě a klidně moje kolegyně, ani nevstala ze židle. Velký pes ji neznérvožnˇoval. Snad proto si ji doga nevšímala a veškerou pozornost věnovala pouze mně. 

Majitelka dogy se opět otočila a ochotně vysvětlila: "Trénovaná je na PTSD a na night terror."

"Jak pozná PTSD?" zajímala se kolegyně.

"Pozná, když jsem nervozní. Jako dneska, když jsme sem jeli, tak byla na silnici zácpa. Snažila jsem se nedávat najevo, že je mi z toho uzko, ale ona to vycítila. Položila si mi hlavu na rameno. Jakmile mám paniku, tak ona se snaží navázat se mnou kontakt,"  řekla majitelka.

"Jak pozná noční terror, to přece spíte," zajímala jsem se. Pomluvila jsem, a jak doga uslyšela můj hlas, přestala mě sledovat. Oči přimhouřila a vypadala, že se zklidnila. Nikdo její majitelce neublíží. 

"V noci mě hlídá. Slyší srdce, které mi začne rychleji bít, nebo změnu dýchání a vzbudí mě, dokud není ještě pozdě. Mám hrozný night terror, řvu... a ona mě hlídá, abych se nedostala do tak hrozné situace," řekla s láskou majitelka.

Nevím, byla vysoká a statná žena ve válce, protože tak hrozný night terror mívají nejčastěji vojáci, kteří prošli válkou. Ptát jsem se nechtěla, nebylo to vhodné.

"Pes je pomocník k nezaplacení, můžu to jenom doporučit všem, kteří trpí strachem a uzkostí." zdůraznila, když viděla, jak mě její vyprávění zajímá. "Jenom pro vás by to bylo drahé, protože pracujete, tak byste si musela zaplatit psa i jeho trénink. A také je nevýhoda, když chci odcestovat, tak" dog sitter" musí být školený na service dog. Nikdo jiný hlídat psa nemůže..." řekla mi a potom odcházela. Vysoká, statná žena kolem pětatřiceti let a její obrovská, tmavošedá doga, která elegantně našlapovala. 

Bylo to zajímavé setkání.