Už je po Jééžííšku,

aneb: co si nenadělím, tak to nemám. Ale to platí pouze v naší domácnosti. Manžel mi přestal kupovat dárky hned na začátku našeho vztahu, ještě, než byl mým manželem. Po prvních vánocích, a prvním dárku, zjistil, že se netrefil do

mého vkusu. Ta průhledná, rozverná a kratˇoučká červeno černá košilka na ramínka, ve které jsem měla v noci uléhat, byla opravdu mimo můj vkus. Dokonce mě tak trochu urazila, copak jsem nějaká pornohééérečka?  Byl malinko rozladěný, prý si myslel, že do postele lezu v ponožkách, šátku na krku a pánském triku jenom proto, že mi ještě nikdo nenadělil tu červeno černou nádheru. Po vánocích šel ten "nevkus" s bolavým srdcem vrátit do obchodu. Tenkrát mi také řekl, že už mi žádné dárky kupovat nebude, protože trefit se do toho, co mám ráda, je nad jeho síly. A svůj slib během dvanácti let a dvanácti společných vánocích, nikdy neporušil. Žádné dárky od manžela neočekávám, svoje dárky si kupuji sama v průběhu roku.

Ale jeden dárek mi Amazon doručil včera 25.12. hned ráno. Za dveřmi jsem měla mlýnek na koření, který jsem si před několika dny objednala. Takže můžu říci, že i doma přišel Ježíšek a něco mi nadělil.

To já jsem jiný Ježíšek, manžel dostal bonbonieru Višně v čokoládě, které miluje a kartu do Italské restaurace.

"Abys mohl pozvat někoho, koho máš rád, na oběd," dloubla jsem si, protože už dlouho jsme nikde v restauraci nebyli.

"Počkej, budu chvíli přemýšlet, jestli znám někoho, koho mám rád, abych ho vzal do restaurace."  vrátil mi smeč manžel.

Manžela občas musím postrčit, protože tvrdí, že ženám je někdy těžké porozumět. Jako v dobách, když jsme spolu začali chodit a já jsem si neustále prohlížela zásnubní prstýnky s diamantem. A on stále nic.

"To je krásný prstýnek," začala jsem mu už říkat naplno a on na to: "Hm" a žádná jiná reakce od něj nevzešla, jako vytáhnutí peněžky a zájem o cenu prstýnku.

Pokud něco od manžela chci, tak nesmím jenom naznačovat, to na něj neplatí. Pochopila jsem velice brzy, hned po roce, že s ním musím jednat stylem: akce.

"Jsem v obchodě a líbí se mi tady prstýnek, zasnubujeme se, kupuju ho na tvoji kreditku, miluju tě."

No, tak to uplně přesně nebylo, ale byl udiven.

"Říkala jsi, že se nechceš vdávat," podivoval se, moje roční štˇouchání do žeber a prohlížení prstýnků vůbec nezaregistroval. Prostě mužský.

"Ale nikdy jsem neřekla, že se nechci zasnoubit, pokud chceš zachránit moji čest, tak se musíme zasnoubit." uplně tak naplo jsem mu musela říci, aby si uvědomil v jaké jsem v práci v prekérní situaci. A tak, abych zamezila v práci různým drbům a zavřela jsem usta svému ex-příteli, jsme museli udělat ten krok: a zasnoubit se.  Ale o tom až někdy jindy, tedˇ je to o Jééžííšku.

Jééžííšek u syna byl o hodně štědřejší. Největší radost mám z toho, co mi nadělila vnučka. Naše vnučky už přemýšlí zeleně, a tak mi nadělila do kuchyně sadu na vaření, kde je velká lžíce, špachtle, naběračka, krájecí kolečko na krájení pizzy a všechno v eco stylu, z pšeničné slámy, která je BPA free. No, kdo by se neradoval?

"Budeme to mít ještě kam dát?" zajímal se manžel, když zjistil, že máme opět další věci do kuchyně a kuchyně je nenafukovací a my máme doma už dva plné šuplíky všeho tohoto potřebné kuchynˇského náčiní.

"Vyhodíme ty staré, ty s BPA," pošeptala jsem mu.

Manžel dostal od vnučky, ona hrozně ráda vybírá dárky a dává si záležet na tom, komu co dá. Manžel dostal od ní krásný černý hrneček na kafe a na něm je bíle napsáno: Tam, kde je kočka, tam je domov. Do této sady patří i větší hrnek, který má dvě ucha a nechá se uzavřít, aby se mohl vložit do mikrovlnky a ten je na polévku. Ano, manžel si dává polévku do hrnku, žádné hluboké talíře. Velké hrnečky to jistí, že se polévka nerozleje.

Musím zhodnotit letošní vánoce jako velice uspěšné a veselé. Dost jsme se nasmáli při hraní hry: kdy každý s přítomných zakoupí dárek, zabalí, aby nikdo neviděl, co tam je. Potom všichni hráči postupně házejí kostkou a každé číslo má určité pravidlo, podle kterého se hraje. Vnučka ke každému číslu sepisovala tato pravidla. Dárky se různě přehazovali a přesouvali, než padlo číslo, kde bylo pravidlo: rozbal si dárek a pokud už tvůj dárek byl rozbalen, tak vyber osobu, která si dárek může rozbalit. A potom,  když už nevidíte jenom krabici, ale i to, co tam je, tak začíná boj. Boj o určité věci, které jste si vyhlídli, a které chcete. Není to tak jednoduché, protože se neustále hází kostkou a určitá věci se k vám přibližuje nebo vzdaluje a někdy už ji držíte v ruce a jiná osoba vám ji ukradne. Bojuje jeden proti druhému, ale i domácnosti: To si nech, to se nám hodí.  A protože tato pravidla sepsala vnučka, tak trochu nám motala hlavu. Chtěla hrát co nejdéle a podle nás dospělích, už ta taškařice mohla skončit, když jsme v ruce drželi to, co jsme si přáli domů odnést. Každý ovšem v jiném okamžiku.

Vnučka konečně hru ukončila, když se jí podařilo ukořistit velkou krabici z plexiskla , kde byla míchanice čokoládových bonbonů, které byly z tmavé čokolády, i kokosové. Taková všehochutˇ. Hra skončila a vnučka si bonbony rychle běžela schovat do pokojíku, aby o ně nepřišla. Já vím, proč vnučce říkám: veverka, schovala si svoje oříšky, které byly obalené jinou příchutí čokolády.

A potom jsme jeli domů.

Doufám, že i vy jste měli krásné a veselé vánoce.