Byl to milostný příběh, který by rozvedený Jirka nejraději uložil do šuplíku a nikdy ho nevyprávěl. Ale já vám o tomto příběhu velké lásky ráda povyprávím.
Zamilovala jsem se do Jirky hned od první chvíle našeho setkání, a to kvůli jeho otevřenosti a upřímnosti. Byl jiný než ostatní muži, které jsem doposud potkala. Jeho osobnost byla tak autentická, nikdy se nesnažil být někým, kým není a cítila jsem, jako bych ho znala celý život.
Kdo by se také nezamiloval do vysokého, štíhlého chlapa s hnědýma očima, ve kterých se objevovaly jiskřičky zájmu, který jsem před tím nepoznala. Z jiskřiček v jeho očích vyžehla jednoho dne velká jiskra, ta vlna vášně a emocí mi prolétla tělem a vyvolala ve mě nepopsatelný pocit, že jsem konečně našla svého životního partnera. Z jeho očí jsem cítila domov, který jsem tak dlouho hledala.
Aby toho nebylo málo, Jirka byl také skvělým pozorovatelme světa a lidí kolem sebe. Byl neuvěřitelný vypravěč. Dokázal dokonale podat anekdoty a s lehkostí vyprávět příběhy a zážitky, jako by byly z jeho vlastního života, přestože nikdy nevytáhl paty z místa, kde se narodil.
Později jsem zjistila, že jeho příběhy jsou jako přes kopírák, nápadně se podobají těm, které jsem už slyšela před rokem. Celý Jirka byl jako zaseknutý a porouchaný gramofon, jeho vyprávění znělo stejně, jako když stisknete tlačítko na starém přehrávači.
Ale kdo by se pozastavoval nad takovou maličkostí, když jeho orlí zrak a veškerý zájem byl upřen na mě? Možná byl jeho opakující se vypravěčský styl jen způsobem, jak se pokusit mě zaujmout a udržet mou pozornost. Která ženská by mu takovou maličkost neodpustila?
Po několika měsících přišlo rozčarování. Zpočátku jsem byla fascinována Jirkovými příběhy, ale časem jsem začala zjištˇovat, že jakmile se na obzoru objevila mladá a hezká kandidátka na nějaké nezávazné eskapády, jeho opakující fráze mi připadaly jako hospodské déja vu, a co víc, začaly mě hrozně rozčilovat. Bylo to, jako bych stále dokola poslouchala stejnou písničku, která ztrácela své kouzlo.
Ještě více mě přímo žraly ty “káči”, omlouvám se vám, ženy a dívky, které jste neprohlédly a neviděly ho ve světle, v jakém se mi představil, a jeho vtipům jste se smály. Jak mohly nové posluchačky vidět jeho ubohost, když já jsem ji neustále přehlížela? Bláznivě zamilovaná jsem trpělivě čekala, až si uvědomí, že k sobě patříme. Nepřipustila jsem si, že Jirka, kterého jsem si vytvořila v hlavě, neexistuje.
Během dvou let jsem byla tak pohlcena svým malým světem, který se pomalu smrskával na to, co jsem mohla a nemohla zvládnout. V tomto svém mikrosvětě jsem si ani nevšimla, jak se mi Jirka pomalu vzdaluje. Nebydleli jsme spolu a kvůli mé nemoci jsme se skoro neviděli. Připadalo mi, že se mu moje nemoc hodí, místo aby se ke mně přiblížil a pokusil se mi pomoci, udělal pravý opak. Komunikace, která mezi námi kdysi byla, se uplně vytratila.
Náš odstup se ještě více urychlil, když se do naší “tramské” skupiny vetřela Edita, v poslední době známá jako "slaměná vdova".
Edita byla v minulosti součástí skupiny, která si hrála na "lepší společnost", a všichni jsme se ptali, jak se chudák holka dostala mezi nás trampy. Stačilo tak málo, aby mezi nás vklouzla, byla nedobrovolně opuštěná manželem, který šel do vězení. Prý kvůli finančním nesrovnalostem, šeptalo se v městečku. Nevím, nebyla jsem u toho, naštěstí.
Z madam Edity, která nepracovala, se najednou stala obyčejná žena s nervy na dně, která volala po rameni, na němž by se mohla vyplakat. Jedinečná příležitost pro Jirku, rychle obnovil svoje charisma osobnosti a vypravěčské schopnosti. Doširoka rozevřel svoji náruč, on uměl využít situace a říkat ženám to, co chtěly slyšet. Inspirující myšlenky, které v ženách, pokud byly emočně vyprahlé, vyvolaly citovou reakci. Dobře jsem ho znala, vždytˇ jsem všechny jeho řečičky slyšela na vlastní uši a zažila na vlastní kůži.
Na Jirkovu předčasnou oslavu narozenin jsem překvapivě nebyla pozvána. Kdo by slavil předčasně? Copak nikdy neslyšel, že předčasná oslava narozenin štěstí nenosí?
Dlouho jsem Jirku neviděla a na party jsem pozvána nebyla. A mělo mě napadnout, že to nebylo s ohledem na moji zdravotní indispozici.
Samozřejmě, že nepozvání na jeho narozeniny bylo alarmující, protože byli pozváni všichni “trampové”, kteří byli součástí naší party.
V hlavě jsem měla otázky typu. Co se mohlo stát? Proč mě Jirka nechal stranou, když jsme dříve každé narozeniny a svátky slavili společně? Byla to změna v našem vztahu, kterou jsem nemohla ignorovat. Přestože mé zdraví mi bránilo v mnoha věcech, ale přece mám řidičák a auto. Na oslavu můžu dojet a ten kousek do chaty dojdu.
Řekla jsem si, že je trochu překvapím a nečekaně přijedu na jeho narozeninovou oslavu, která se měla konat v pronajaté malé chatce, a budu takovou malou "třešničkou" na dortu.
