"To víte, stará ženská,"

šeptala mi paní Vomáčková, když u mne dneska odpoledne zaklepala na dveře. Připadala mi celá vyděšená, a protože jsem zvědavá klepna, pozvala jsem ji dál a postavila vodu na kafe. K tomu jsem přihodila nakrájenou bublaninu

posypanou práškovým cukrem. Oči se jí zaleskly, má ráda sladké...

"Jsem sama, a co by člověk dělal, počítač je můj kamarád a hlavně facebook,"  přikrčila se nad stolem a zašeptala směrem ke mne.

"Nikdo tady není, paní Vomáčková, můžete klidně mluvit," ujistila jsem ji.

Nejistě se podívala směrem nahoru, kde je další patro a na chvíli naslouchala, jestli neuslyší neznámy zvuk. Ticho v patře ji uklidnilo a spustila:

"Jsem na facebooku a najednou na mne vyskočilo: "Jde nám o prevenci extremismu na facebooku a někteří lidé ve vaši situaci získali podporu:

Máte obavy, že se někdo ve vašem okolí stává extrémistou?" a bylo tam tlačítko: "Získejte podporu." Ignorovala jsem tlačítko a najednou další nápis, počkejte," zalovila v kapse. "Napsala jsem si to, jinak bych si ten celý text nemapatovala," vysvětlila mi, když mi předčítala z papíru:

"Byli jste v poslední době vystaveni škodlivému extrémistickému obsahu. Násilnické skupiny se snaží manipulovat s vaším vztekem a zklamáním. Nyní se můžete ochránit." dočetla a položila papír na stůl a šáhla po mé bublanině a zakousla se do ni.

"Hm, dobrá," pochválila moje kuchařské umění a pokračovala ve svém vyprávění: "Tentokrát jsem tlačítko: získejte podporu neignorovala. Zkusila jsem kam až mě zavede. Dostala jsem se na stránku : život po nenávisti." zašeptala poslední větu.

"No, není to nádherné, že facebook myslí na utlačované a chce jim pomoci?" optala jsem se, ale vrtěla zarputile hlavou.

"Dole na této stránce jsem našla: fact sheet- informační listy, klikla jsem na ně, a tak jsem se dočetla," šáhla opět po listu papíru na stole a přečetla mi:

"Dneska, krajně pravicový extremismus a nadřazenost bílých jsou největší domácí teroristickou hrozbou Ameriky."

"Tak ona nadřazenost bílých lidí..., až tam vás facebook zavedl," konstatovala jsem smutně a mezi námi se rozhostilo ticho.

"Vidíte, i vy jste zmlkla," zasmála se bezmocně. "Oni ti levicoví aktivisté, kteří rozbíjejí a pálí obchody, auta a vyhrožují lidem, vůbec nejsou nebezpeční.

"Facebook neustále tvrdí, že není politický, ale není to pravda." souhlasila jsem s ní. "Mark Z. nám lže jako když tiskne."

A protože jsme báby zvědavé, nedalo nám to. Přinesla jsem laptop a natˇukaly jsme si na facebook slovo: antifa. Zjistily jsme, že nemá žádný facebook, ale byly jsme ihned nasměrovány na jinou krajně levicovou skupinu, tu jak pouze černé životy mají cenu. 

"Vidíte, díky facebooku se můžete ihned spojit s těmi, kteří jsou odkloněni hodně doleva, kteří propagují násilí, to je překvapení. Chápete to? Mark Z. umlčuje opozici, umlčuje pravici a každého, kdo s ním nesouhlasí."

"On  Mark Z. vlastně manipuluje lidmi, tak jako to dělají všichni diktátoři a snaží se přesvědčit lidi, že to je pro jejich dobro. A protože lidi nemůžou srovnávat, můžou mu i věřit," zašeptala paní Vomáčková.

Paní Vomáčková už dávno odešla, ale její zjištění mě neustále straší v hlavě. Neměla bych se náhodou z facebooku odhlásit? On se mi ten Mark Z. stejně nikdy nelíbil, sestřih má jako podle kastrolu a mluví jako robot. Neosobní, naprogramovaný robot.

Ach, jo, paní Vomáčková, vy jste dneska na tu bublaninu ani chodit neměla. Nemusela jsem se dozvědět, že facebook v čele s Markem Z. se snaží lidem vtlouct do hlavy, že já, bílá, jsem největším nebezpečím pro usa.