Tajemny vylet - I.

          Neni nad to mit dobre kamaradky a ja jsem dve mela. Byly jsme priblizne stejneho veku, Zuzka a ja jsme byly rozvedene a Kveta se rozvadela. Nas trojlistek byl momentalne bez pritele, takze jsme byly cesky receno: free.

         Neni nad to mit dobre kamaradky, pomyslela jsem si s radosti, kdyz nas jednoho dne Kveta pozvala na dvoudenni vylet do Nemecka. Pozvani znelo jako prijemne rozptyleni mezi praci a sedivymi dny, ktere jsem prozivala.

         Vylet se blizil a mne se stale mene a mene chtelo opustit Cechy, nase mesto,  byt a svoji postel, kam jsem se stale vice uchylovala, kdyz mi bylo neveselo-truchlivo.

         Tyden pred ocekavanym vyletem jsme sedely v cukrarne, venku cedilo jako z konve a my jsme se zahrivaly teplym cajem a dortikem.

         "Myslim, ze s vami nepojedu," prozradila jsem odhodlane.

         "Proc?" Kveta prestala uzdibovat ze sveho nekalorickeho dortu a zkoumave zabodla svoje oriskove oci do mych. Pohled k nesneseni.

         "Musim mit duvod k tomu, abych s vami nejela?" zautocila jsem, protoze pod jejim pohledem jsem se citila jako zradce.

         "Bude to paradni vylet," premlouvala me Zuzka.

         "Muzete jet beze mne," spitla jsem. "Nevim, co tam dva dny budeme delat, bude to jenom ztrata casu," muj hlas nabiral na hlasitosti. Byla jsem rozhodnuta, uvnitr jsem byla rozhodnuta, nikam nejet.

         "Vykoupeme se v laznich a take probehneme obchody, koupime si neco na sebe," slibovala Zuzka radostne. Mela rada hadriky.

         Poprve jsem slysela plan na dva dny volna a muj zajem spadl na bod nula.

         "Nemam plavky," odpovedela jsem otravene.

         "Nejake stare najdes. Umis vubec plavat?" zeptala se Kveta podezirave.

         "Dej mi vybrat mezi jizdou na kole a plavanim a hadej, co si asi vyberu?"zasklebila jsem se pratelsky.

         "Kolo?" pokousela se Zuzka uhodnout.                                                                                             

         "Spatne, prectu si radeji peknou knihu a shlednu nejaky film," podivaly se jedna na druhou a pokrcily rameny, nechapaly.

         "Nejsem sportovni typ, jak jednoduche. Neplavu a nejezdim na kole," poodhalila jsem rousku svoji sportovni neshopnosti.

         "Na tom nezalezi. Muzes na nas pockat v obchode nebo v restauraci, do lazni s nami nemusis," podbizela se Zuzka smirlive.

        "A co kdybych na vas pockala doma, az se v nedeli vratite?" navrhla jsem odhodlana bit se za sva prava.

        "Proc nam chces kazit vylet?" ptaly se ublizene.                                                            

        Citila jsem se jako podrazacka, jako nejvetsi rat na svete.

        Presvedcovaly me, hucely do me, az jsem rekla:

        "Dobre, pojedu s vami."

        Ukecaly me a byly stastne.                                                                    

        "Opravdu jsem tak dulezita osoba ve vasich planech?" divila jsem se a mohlo me tesit, ze alespon nekomu na me zalezi. Netesilo me to.               

        Pripravovala jsem se na vylet, ktery me vubec nebral. Co bych neudelala pro dobre kamaradky.

                                          Pokracovani Tajemny vylet - II.