Lada byla jedina ceska, o ktere jsem vedela, ze zije v mem blizkem okoli. Byly jsme priblizne stejneho veku, na hodne veci jsme mely podobny nazor, a tak jsem si casto telefonovaly a navstevovaly se. Nevychazela jsem z udivu kolik ona stacila prace. Vedle ni jsem si pripadala jako "lemra lina".
"Nemas v zadku vrtuli?" zajimala jsem se obcas. Po nekolika mesicich mi kamaradka necekane odpovedela:
"Zadnou vrtuli. V detstvi jsem byla hyperaktivni."
Musela mi hodne verit, kdyz se priznala ke svoji hyperaktivite. Take jsem chodila do ceske skoly v 60. a 70. letech minuleho stoleti a vim, ze hyperaktivita nebyla diagnoza, ale ostuda. V socialismu bylo nejlepsi nevybocovat z rady a hyperaktivni deti vybocovaly, byly nezvladnutelne, proto byly casto omylem povazovani za "grazliky".
"Vidis, jak je pro stari dobre byt v mladi hyperaktivni. Vydrzis na nohach cely den a nejsi unavena." odhalila jsem pozitiva.
"Dokazes si predstavit jakou jsem mela hruzu ze skoly? Nedokazala jsem sedet v lavici a poslouchat ucitelku. Pri vyucovani to neslo pobihat po tride, tak jsem se uvolnovala snad kazdou hodinu na WC a oni me pousteli," rikala prekvapene. "Snad aby se me na chvili zbavili," usoudila vzapeti. "Mela jsem svuj osobni doprovod," pysnila se. "Nekdo spolehlivy musel jit se mnou, jinak jsem se do tridy nevratila. Nekdy jsem premluvila i duverychodny doprovod a litaly jsme po chodbach skoly obe dve," sdelovala mi se smichem.
Lada byla nezmar. Blizila se ji padesatka, na kterou nevypadala, a energie mela na dvacet let. Od sedmi rano pracovala ve skolni kuchyni. Ze skoly se vracela uz najezena po treti hodine odpoledni, takze pribehla, nalozila psa do auta a jela do parku. Musel se probehnout, nez odesla od peti odpoledne do deviti vecer do obchodu, kde prodavala.
Ani v parku neposedela. Chodivala se psikem Ronym az do vnitrku parku, a to vyzadovalo odvahu. Cozpak o to, Lada nebyla jenom odvazna, ale take velice hovorna zena. Jednou v parku, kde se moc lidi nepotkavalo, spatrila postarsiho muze, jak neco sbiral a daval do igelitove tasky. Odvazna a hovorna Lada hodila rec.
"Sbiram zaludy, vetvicky a listi, manzelka bude delat vence na hrob," odpovedel neznamy muz.
Lada si teprve nyni uvedomila, ze se blizi dusicky. Vybavily se ji vzpominky, kdy s mamou take delavaly vence na hroby. Bylo to pred mnoha roky, v dobe, kdy jeste zila v Cechach.
"Mam zkusenosti s vencema," odpovedela pratelsky.
"Je tady krasne barevne listi, pojdte se podivat, co jsem nasbiral," vybidl starsi muz Ladu a rozevrel igelitku.
------------------------------------
"Jakmile jsem strcila hlavu do ty tasky, tak jsem si uvedomila, jak jsem blba" vypravela mi Lada. "Stacilo, aby mi igelitku hodil na hlavu a ani muj pes by po mne nestekl, protoze behal neznamo kde. To pitome psisko by ani nepostrehlo, ze mu panicku nekdo vrazdi," postezovala si.
Nastesti neznamy muz nebyl vrah.
Jsem Lady pravym opakem, samotnou by me do parku nikdo nedostal. Mela jsem z jejiho vypraveni husi kuzi, a tak jsem zdesene vydechla:
"Jak jsi mohla tak riskovat?"
Kamaradka se na chvili zamyslela a zeptala se me:
"Vis, co je nejhorsi kombinace?"
Nevedela jsem. Nektere jeji vyroky se mohly do kamene sekat, a tak jsem cekala, co z ni vyleze.
"No prece; hyperaktivni zvedavost." vysvetlila mi prekvapene, ze jsem neuhodla. "Musela jsem tu svou palici strcit do tasky, i kdyz stejne listi bylo vsude kolem mne. Ja jsem ovsem musela videt, co nasbiral," priznala.
"A neni to nahodou od tebe jenom prilisna duverivost? Proboha, to te ani ve skole neucili, ze nemas verit cizim lidem?"
Podivala se na me pohledem, jako kdybych neco nepochopila a rekla:
"Ja jsem fakticky travila vsechny skolni roky bud na WC, nebo litanim po chodbach skoly a nebo alespon vyrusovanim v hodine," prehanela a najednou si vazne povzdechla: "Kdo by to byl v mladi rekl..."
"Nevim, co myslis," priznala jsem.
"No prece: Sko-la za-klad zi-vo-ta," odslabikovala durazne vetu ze znameho filmu pro pametniky.
"Proto nezapominej: Ucit se, ucit se, ucit se," vzpomnela jsem si na slova, ktera sice nebyla az tak popularni, ale v nasi dobe take velice znama.
"Ja vim, nebo te zivot nauci," odpovedela se smichem.
Dostala me, co na to odpovedet? Snad jenom to, mam radu Ladu, je to zivel.
