v polibcích, v blízkosti, v tělesném spojení, ani ve vášni. Pokud zaměníme lásku za vášenˇ, odcházíme zklamáni a ztraceni. Přesto lásko jsi, ale někdy je těžké naučit se tě slyšet. Přesto jsi všude kolem nás: v usměvu, v pohlazení
v pochopení, v soucitu a dobrotě. V lidskosti. To jsi ty: Lásko?
----------------------------------------------------------------
"S ch i z o f r e n i e"
Vlasy smáčené deštěm,
dneska podobna vodníku
a ne té dívce,
kterou ještě včera byla.
Stojí a čeká
a v očích touhu a víru
a v očích naději...
bláznivou naději,
že milovat lze napořád.
Je mi ji líto,
i kdyby zde stála tisíc let,
uvidí, jak se lidé neslyšně míjejí,
jako by nic,
jenom tak.
Stojí a čeká,
ještě neví, že se nedočká,
protože láska pomíjí,
protože sny se neuskuteční,
prchají a ztrácejí se v nenávratnu.
Stojí a čeká,
ještě nic nepochopila...
Je mi ji líto,
pro tu krásu, ve kterou uvěřila,
pro to šero, které už nastane,
pro tu bolest, kterou neunese....
Vzala jsem tedy deštník a řekla jí:
"Prší."
Odpověděla:
"Ani jsem si nevšimla,"
a odhrnula si zmáčené vlasy z čela
a celá se třásla:
zimou a samotou,
poznáním a děsem nad svoji nahraditelností.
Snad konečně pochopila,
a tak jsem nad ní
ten obrovský a černý deštník rozevřela,
byl černý jako noc,
byl černý jako smrt,
která nastane,
protože už nic nepomůže tomu,
kdo čeká:
Marně!
