Rozlišná kultura, aneb jak jsem hledala vnučce ženicha

"Jsi bílá," vmetla mi několikrá do tváře žena z Indie, jakmile jsem se zmínila, že se její vnuk jednou ožení s moji blondˇatou vnučkou. Vnučka v té době měla ještě hlavičku plnou blondˇatých prstýnků a její vnuk byl tmavovlasý

a tmavooký. Naše vnoučata jsou stejně stará, a když jsem asi před osmi lety prvně viděla jejího vnuka, okamžitě jsem se do něj zamilovala. Byl to malý a kouzelný chlapeček a napadlo mne si Sheelu dobírat, že naše vnoučata se jednou vezmou.

Sheela byla narozena v Indii, protože neustále mluví s přízvukem, ačkoliv její otec je katolický kněz a ona  chodí v evropském oblečení a přebrala spoustu evropských zvyků, přece jenom vyrůstala po indicku. V Indii mají rodiče právo veta v tom, koho si jejich děti vezmou za partnera. A ona nebyla nadšena představou, že její krásný vnuk by se měl oženit s někým, kdo nemá nic do činění s jejich indickou kulturou. A tak naše nevinné škádlení se lety přiostřovalo. Vždycky mi vlepila do tváře: "Jsi bílá," což znamenalo: necpi se mezi nás a Sheela má velice ostrý jazyk. Většina lidí, kteří s ní pracují, se s ní nechtějí dostávat do konfliktu.

Asi před pěti lety v naši poklidné odpočinkové místnosti, která byla skoro plná, jsem si dovolila zeptat se na jejího vnuka a spojila to s vysvětlením pro okolí, že naše vnoučata se jednou vezmou.

Sheela měla v ten den opravdu mizernou náladu:

"Nevezmou. Nikdy se nevezmou," sekla hlasitě zpátky. Tenkrát mě ani ve snu nenapadlo, že v Indii zaslibují už malé děti k snˇatku, který bude v dospělosti opravdu uskutečněn. Rodiny se vlastně spolu spiknou a děti už odmalička vědí, kdo bude jejich ženich nebo nevěsta.

Jak by to mohlo napadnout mě, která jsem se vždycky vdávala z lásky, nikoliv podle rodičovského přání. Proto Sheela brala moji snahu "vecpat" se do jejich rodiny naprosto vážně a můj humor nikdy nevzala jako humor a neodpinkla ho jako lichotku, že jsem okouzlená jejím malým vnukem. Dokázaly jsme se takto "vytáčet" pár let, až jednou naše "škádlení" se malinko vystupnˇovalo...

"Nevezmou se, jsi bílá," vmetla mi tenkrát do tváře naprosto hlasitě. Odpočinková místnost uplně ztichla, mohli jste slyšet i špendlík, kdyby spadl na zem.

Nikdy jsme při nevinném "škádlení" nezapříčinily takový nechtěný a nečekaný zájem v našem okolí.

Bylo to před pěti lety a podle televize jsou černí a bílí v neustálém konfliktu, ale v praxi je to uplně jinak. Lidé spolu spolupracují, pracují a mluví a nikdy jsem žádný konflikt kvůli barvě kůže nezažila. Až před těmi pěti lety.

"Tak jsem bílá a ty ne, co na tom?" zeptala jsem se, abych nenechala viset ve vzduchu obvinění z toho, že jsem běloška.

"Jsi bílá a jsi rasistka," podráždila ji opět moje odpovědˇ. Opravdu měla Sheela den blbec a musela se s někým vypořádat.

V našem okolí jsem viděla, jak každý ze zaměstnanců, kteří nás znají, zaryl nos do desky od stolu a nejraději by se stal neviditelný. Ti, co seděli na gauči a v křeslech se propadli ještě hlouběji. Ticho, že bylo slyšet každé naše slovo, které nikdo slyšet nechtěl. Její obvinění už zavánělo stížností na příslušných místech, zatažením manažera do našeho konfliktu, zbytečnou ztrátou času a vypovidáním, co kdo slyšel a neslyšel. Oni raději neslyšeli nic, protože ryli nosy do stolu a nechali nás, abychom si to se Sheelou dořešily.

"Tak já jsem rasistka,když chci, aby si moje bílá vnučka vzala tvého vnuka?" zasmála jsem se, když jsem procházela kolem jejího stolu. "Já nemám nic proti žádné barvě kůže a ty?" zeptala jsem se, ale nečekala jsem na odpovědˇ.

Ticho, asi si uvědomila, že přestřelila. Tím byla naše rasistická debata skončena a už nikdy nevznikla nová.

Znám Sheelu už patnáct let. Ukazujeme si fotky našich vnoučat a moje vnučka se jí moc líbí. Ona totiž už nemá blondˇaté vlasy, ale tmavohnědé, je štíhlá a vysoká a bude jí třináct let. Stejně starý je i vnuk, na kterém si Sheela tak zakládá. Je štíhlý a vysoký a chce být inženýr, ale oni chtějí, aby byl doktor.

Líbí se mi u Indů, že svoje děti vedou k disciplíně a už odmalička kluci chodí na programování, rodiče je připravují na to, aby v životě neselhali. Aby jejich děti měly lehčí život tady, než by je čekal v Indii. Líbí se mi jejich cílevědomost...

Před několika měsíci mi Sheela řekla: "Přivedˇ mi tu tvoji vnučku, atˇ jí ukáži, co a jak dělat."

Za těch několik let, jsem už malinko porozuměla tomu, jak se v Indii zodpovědně přistupuje k snˇatku, který rodiče domluví. Uvědomila jsem si, jak to v Indii chodí, děti jsou vychováváni k velké uctě k rodičům. A ženichovi rodiče zaučují indickou dívku, svoji budoucí snachu, aby zvládala všechny činnosti tak, jak je jejich syn zvyklý. V tomto případě je to Sheela, babička, která si bere na svoje ramena starost o svého vnuka. Proč cítí takovu odpovědnost? Její studovaný syn, pro kterého dělali první poslední, si na vysoké našel dívku, do které se zamiloval. A ona je shodou okolností běloška a blondýna a nemá vůbec nic společného s indickou kulturou.  Sheela to dlouho velice těžce nesla a já jsem ji do toho nevědomky dráždila a trápila tím, že jsem chtěla do jejich rodiny dosadit další blondýnku, svoji malinkatou vnučku. Ona se zlobila na snachu, která nedělala nic podle indické tradice a na syna, který se rozhodl neakceptovat přání rodičů, aby se se svoji láskou rozešel. 

Někdy se s roky některé nesváry urovnají, Sheela také není už tak silná, jako bývala, nemoc její hrany obrousila. Možná se už se snachou smířila, syn si ji vybral a tak si ji vzal: z lásky.

Sheela pozvání k nim domů zopakovala minulý týden:

"Přivedˇ k nám svoji krásnou vnučku," řekla mi.

Cožpak o to, já bych ji přivedla, ale povídejte o tom začínající teenagerce, že jste jí už dávno vybrali ženicha. Protože pokud si vybíráte partnera, podívejte se nejdříve na jeho rodinu. Někdy jablko nepadne daleko od stromu, jako se to stalo moji milované kamarádce Angele, ale o tom zase až jindy.