Prso mi nechte!

Ivana Dianová a její blog: "Divný dárek, který nemohu vrátit ani vyhodit aneb Prsy mi nechte." mě inspiroval napsat tento blog:

Malá místnost kam se vešel pouze psací stůl s počítačem a kulatý stůl okolo kterého stály čtyří židle. Sedli jsme si s manželem ke stolu a čekali.

Nejdříve přišel chirurg. Znala jsem ho, před několika týdny mi dělal biopsy. Sedl si k nám a otevřel desky o velikosti A4, které byly plné papírů. Na prvním listě byl nákres nahého lidského těla. Chirurg vzal tužku s logem nemocnice a zabodl ji do obrázku, kde bylo namalované pravé prso.

"Přibližně v těchto místech máte nádor," řekl mi. "Jsou dvě možnosti, můžeme udělat mastectomy a nebo lumpectomy. První možnost je odstranit celé prso a lymfatických žláz. Druhá možnost je šetrnější. Odstraníme nádor a jeho okolí. Vezmeme několik lymfatických žláz, abychom se přesvědčili, jestli se nemoc nerozšířila..."

"Třetí možnost by tam nebyla?. Jako jít domů a zaspat špatný sen?" zadoufala jsem v zázraky.  

Usmál se a řekl mi, že se mi to nezdá, že to není sen.

S jeho pomocí jsme udělali rozhodnutí: vyndají nádor a jeho okolí, z podpaží mi vezmou tolik lymfatických uzlin, kolik potřebuji, aby se ujistili, že se nemoc nerozšířila. Po operaci půjdu na radiaci a možná na chemoterapii. Záleží na tom, jak dopadnou jiné výsledky krve, na které čekají. Na kolik procent je riziko, že se nádor může vrátit.

"Chtěla jsem vám říct, při operaci vezměte raději o něco víc z okolí nádoru. Nechci druhou operaci. Jsem stará a znetvořené prso mi nevadí," ujistila jsem ho. . 

Přežít!

Slíbil, že prso okolo nádoru vybere a se slovy, že se uvidíme v den operace, odešel.

Opět jsme čekali. Doktor z radiace byl starší a usměvavý. Vyrobí mi "kolíbku" ze sádry, kam si vždyky při ozařování lehnu. Můžu mít pokles imunitního systému, Mám nějaké dotazy? Neměla jsem, a tak odešel.

Cekali jsme. Lékařka z onkologie mi řekla to, co už chirurg. Ještě neví, jestli budu mít chemoterapii, až co ukáže další test krve. Ale určitě budu brát pět let chemoterapii na blokování estrogenu.

"Vedlejší učinky?" zajímala jsem se.

"Nebojte se, máme z čeho vybírat. Vybereme takové, po kterých budete mít co nejméně vedlejších učinků." slíbila a odešla.

Cekali jsme. Poslední lékařka byla pycholožka zeptala se mě, jak se cítím po všech těch novinkách. 

"Jako ve snu, jenom se stále nemůžu probudit."

Pokud budu potřebovat si promluvit nebo medikaci, tak jí mám zavolat.

Odcházeli jsme s manželem domů. V rukách jsem svírala desky plné papírů, kde byl ten nákres nahého lidského těla a v pravém prsu pod bradavkou černá tečka - nádor.

Příjeli jsme domů. 

Odešla jsem se do koupelny osprchovat. Potřebovala jsem se sebe smýt  všechnu tu hrůzu, ale ani voda, ani mýdlo mi nepomohly.

Stála jsem nahá před zrcadlem a prohlížela se. Moje prsa.

Okolo očí mám vrásky, od smíchu, od bolesti, ale prsa pořád vypadají mladě.

Mám mladá prsa, prso mi nechte!

Brečela jsem.

Přežít!

Krůček za krůčkem, musím být silná a přežít!