Jennifer ležela v trávě, někde, neznámo kde. Byla krásná, světlá noc, na obloze zářily hvězdy, ale Jen nevnímala kouzlo noci. Marně se pokoušela posadit, byla rozbitá na tisíc střepin.
Musí se posadit, postavit a utéct. Věděla, co musí, ale tělo ji neposlouchalo. Loket měla prostřelený, byla zmlácená a znásilněná. Konečně se dostala do sedu a hned uviděla to "zvíře", které se vracelo. Zvíře, které si na sebe "natáhlo" lidskou kůži a vydávalo se za člověka.
Blížil se a Jen tichounce brečela bolestí a hrůzou. Utéct nemůže, ale musí přežít. Musí ho usvědčit ze smrti své sestřenice. Zvíře, jako je on, nemůže jen tak chodit po světě.
Postavil se nad ní a Jen čekala další utok. Nepřišel, vrah se nečekaně posadil vedle ní.
"Jsi zraněná, krvácíš," podivil se, když spatřil její roztříštěný loket.
Nemohla uvěřit, zapomněl co ji udělal? Napadla ji lež:
"To on mě zranil. Ten neznámý muž. Ale ty jsi mě našel, jsi můj zachránce. Zachráníš mě, vidˇ?"
"Jak chceš, abych ti pomoh'?" zeptal se nejistě.
"Potřebuju do nemocnice," prosila Jen, ale zjistila, že to je velké přání, proto rychle dodala:
"Nebo k tobě domů, můžu si od tebe zavolat záchranku. Bydlíš tady někde poblíž?"
Bydlel nedaleko. Jennifer marně doufala, že s někým žije a ten člověk ji zachrání. Marně doufala, že bude mít sousedy.
Zavezl ji do osamělého mobilního domu, kde byli jenom oni dva. Měl telefonní linku, ale bála se po ní skočit a zavolat si pomoc. Bála se, aby ho opět nevyprovokovala k utoku. Docházely jí síly.
Sesunula se na gauč a on nervozně pobíhal po místnosti.
"Pojdˇ ke mě," natáhla k němu tu zdravou ruku. Přestal pobíhat sem a tam a zamířil ke gauči.
"Umazala jsi gauč od krve," všiml si.
Lekla se a omlouvala se: "To jsem opravdu nechtěla, nemáš něco, abych si ruku zavázala?"
Přinesl ji svoji košili a pomohl ji obvázat krvácející loket. Potom se posadil vedle ní.
"Cítím se s tebou tak v bezpečí. Jsi můj zachránce," vemlouvala se mu tichounce. Ubývaly jí síly.
Lehounce se dotýkala jeho ruky.
"Myslím, že my dva budeme přátelé. Nebo dokonce, můžeme spolu chodit, kdybys chtěl." Slíbila a tato představa se mu tak zamlouvala, že ji přinesl telefon, aby si zavolala záchranku.
Jennifer vytˇukala číslo záchranky a řekla: "Jsem zraněná a potřebuju pomoc."
"Jméno a kde jste?" ozval se ženksý hlas v telefonu.
Jennifer nevěděla, kam ji odvezl.
"Je tam s vámi někdo?" ptala se operátorka.
"Je tady můj zachránce," řekla Jen. "Zachránil mě a my jsme tedˇ u něj doma,"
"Dejte mi ho k telefonu," požádal ženský hlas.
Překvapivě si vzal telefon a vysvětlil cestu ke svému mobilnímu domu.
"Pomohl jsem jí, jsem její zachránce, Budeme se brát" vyprávěl do telefonu. "Policii tady
nechci," zařval najednou do telefonu a mrsknul s ním na zem.
"Ne, policii ne," slibovala Jen plačtivě. "Omlouvám se, omlouvám se, jestli jsi si myslel..."
plakala a omlouvala se. Omluvila se mu už asi tisíckrát uplně za všechno, co ho rozčílilo.
Dovolil jí sebrat sluchátko ze země.
"Dejte mi ho k telefonu," požádala operátorka bezpečnostní služby.
"Policie nepřijede," ujistila ho. Doneste Jennifer něco k pití, je dehydrovaná," požádala ho a on poslušne odešel do kuchyně pro sklenici vody.
Za chvíli na silnici zastavila záchranka, stála a nikdo z ní stále nevystupoval.
"Proč? Potřebuje pomoc," řvalo zvíře do sluchátka na operátorku.
"To je zákon. Záchranáři nemůžou jít do domu bez policie..."vysvětlovala žena trpělivě.
"Ne, policii ne," řval rozčileně.
"Dovol Jennifer vyjít z domu, aby ji mohli ošetřit," poroučela mu operátorka "klidným" hlasem.
Nechtěl. Křičel, vztekal se.
Po nějaké době se opravdu otevřely dveře od mobilního domu. Nejdříve vyšla Jennifer a hned za ní její unosce. Sel těsně za ní a pistoli jí držel v zádech mezi lopatkama. Vedl ji k sanitce.
Lhali mu, mobilní dům byl obklíčený policií, kteří se v rychlosti o muže postarali.
Jennifer v sanitce po prožitém stresu hystericky řvala a strhávala si košili, kterou ji zvíře zavázalo loket.
"Dejte ten hadr pryč, dejte ten hadr pryč." Nechtěla, aby se jí dotýkalo něco, co patřilo jemu.
Konečně se "Zvíře" ocitlo na policejní stanici, kde stále opakovalo "pohádku", kterou mu Jennifer vsugerovala:
"Zachránil jsem ji a ona je moje nevěsta."
Ze zvířete se vyklubal 31ti letý Erik, se kterým se před několika dny rozešla přítelkyně. Byl z toho tak na..aný, že si vzal drogy a pořádně je zapil alkoholem.
Jennifer přežila, protože chtěla usvědčit muže, který krutě zastřelil její osmnáctiletou sestřenici a její mrtvé tělo znásilnil.
Mladá žena přežila. Měla popáleniny od cigaret, bodance od "špičatého"sekáčku na led a vyraženo několik zubů. Loket ji už několikrát operovali, ale s rukou může hýbat jenom omezeně a nikdy ji nebude cítit, Jennifer možná přežila, protože sama pracovala u záchranky a byla vyškolena na krizové situace. Práci, kterou milovala už nikdy dělat nemůže. Je fyzicky i psychicky poznamenaná.
