Potápím se
"A zvedá se mi z tebe žaludek," napadla jsem opět tu osobu, která se na mne ze zrcadla dívala. Tu osobu, kterou jsem byla JÁ.
Šla jsem si obléknout džíny, které jsem vlastnila již několik let. Džíny z let, kdy jsem si ještě nepřipadala tlustá. Překvapilo mě, že jsem se do nich v pohodě dostala a dokonce bez problémů zapnula i zip. Ale jenom co jsem si džíny svlékla, viděla jsem, že břicho není dostatečně ploché, můj zadek je obrovský a pas se nějak vytrácí. Viděla jsem se uplně jinýma očima. Co se se mnou stalo?
Kdy nastala doba, kdy se moje postava tolik změnila? Nepamatovala jsem se. Co bych měla dělat, abych se zhubla?
"Vím, že jsem jako vepř, ale nemůžu s tím nic dělat, nemám silnou vůli," omlouvala jsem se před masérkou a bylo mi stydno, že se musí dotýkat mých špeků, které jsem si myslela, že na sobě mám.
"Nejsi vůbec tlustá, co tě to napadá?" podivovala se masérka. "Naopak ti to moc sluší," přidala lichotku.
Další člověk, který si klepe na čelo, když mluvím o shazování kil. Moje láska k jídlu mi nedovolí se nenajíst.
Co chci? Chci vypadat jako jedna z mých kolegynˇ? Debbie je asi tak se mnou stará a je taková hůlkovitá. Ruce jsou hůlčičky potažené kůži, nohy tyčky potažené kalhotama. A jak by řekla moje šumavská babička: Ta ženská nemá žádné líčko. Babička tím myslela, barvu ve tváři. Debbie byla scvrklá, vrásčitá a šedivá. Žádnou jiskru.
Debbie jsem podezírala z anorexie a dokonce jsem si myslela, že bych ji mohla pomoci.
"Mám hlad a těším se na večeři," řekla jsem tenkrát, protože už bylo pět hodin a v tuto dobu na mne doma ještě čekával Nik, můj manžel.
Jen, co jsem neuváženě vyslovila slova o večeři, lekla jsem se, jestli jsem Debbii neurazila zmínkou o jídle.
"Také ráda jím," sdělila mi s důvěrou a já jsem se zaradovala, že je schopna o jidle komunikovat. Možná to s ní nebude až tak zlé. "Moje nevlastní dcera má anorexii a závidí mi moji postavu," sdělila mi hrdě. "Můžu sníst cokoliv a nepřiberu, jsem přirozeně štíhlá po tátovi," vysvětlila mi radostně a rozvlnila se, až jí kostičky zachrastily.
Jsem šílená a nebo je ona šílená, přemýšlela jsem. Vidí se vůbec někdy v zrcadle? Vidí svůj hubený a dlouhá krček, plochý hrudníček po tátovi, deseticentrimetrovou mezeru nejenom mezi stehny, ale i koleny, kterou ukazují obtažené kalhoty.
Nereagovala jsem na slova o anorexii a zajímalo mě, kdy jedla naposledy.
"K obědu jsem měla sendvič, co jsi si dala ty?" zeptala jsem se, protože Debbie moje povídání o jídle neodradilo.
"Ještě jsem neměla oběd," přiznala se.
Bylo už pět hodin odpoledne a ona neměla ještě oběd, tak to atˇ mi vykládá o nadšení z jídla.
"Asi jsi měla vydatnou snídani, že jsi nechtěla obědvat, vidˇ?"
"Neměla jsem snídani, ale večeři si určitě dám," ujištˇovala mě.
Věděla jsem, že se s ní nemá cenu bavit o jídle, Debbie jídlo nejenom nemilovala, ale ona mi lhala. Přestala jsem ji trápit povídáním o jídle. Až o hodně později jsem zjistila, že Debbie si každý den večer, než odcházela domů, koupila lahvičku červeného vína. Myslím si, že ona neměla problémy pouze s jídlem, ale i s alkoholem.
A to nebyl můj případ. Jídlo jsem vždycky milovala, i když v poslední době jsem se ho snažila znechutit. Snažila jsem se jídlo nenávidět, protože jsem chtěla vypadat štíhlá, štíhlejší, nejštíhlejší.
Stála jsem před zrcadlem, jenom tak, ve spodním prádle, a kriticky jsem se prohlížela. Neušel mi žádný špek na mém těle.
Stála jsem před zrcadlem a říkala jsem té skoro padesátileté ženské, která na mě ze zrcadla hleděla hlasitě, tak hlasitě, aby mě ta nána pitomá slyšela a nespadla do problému, jako je anorexie :
"Anorexie je duševní nemoc. To není o tlouštˇce, je to o tom, že jsi nespokojena sama se sebou. A máš právo být nespokojená, zklamala jsi, selhala jsi, prohrála jsi... Ale dělala jsi, co jsi mohla. Zachránit Nika nebylo něco, co bylo ve tvých silách."
Chvíli jsem mlčela, a potom jsem na sebe zařvala do zrcadla:
"Ale on mi věřil, on do poslední chvíle věřil, že ho nezradím, že mu pomůžu." Opět jsem zmkla, za chvilinku tiše pokračovala: " A já jsem zatím už byla jenom unavená. Byla jsem tolik unavená, že jsem mu už jenom dávala morfium a přála jsem si spát a spát a nikdy se nevzbudit. Nezachránila jsem ho a on mi věřil a nějhorší je zradit něčí důvěru. Já si to myslím, že nejhorší je někoho zradit..." odpovídala jsem svému obrazu v zrcadle.
Napsáno v roce 2009, kdy jsem si důvěrně pokocela se svým zrcadlem v ložnici.
Potápím se a tentokrát se bojím, že mě nikdo nezachrání.
Tohle všechno ... mě opravdu přivádí k šílenství.
Potřebuju někoho, kdo mě vyléčí
Někoho, kdo by věděl
Někoho, kdo by mě znal
Někoho, kdo by mě podržel...
....
Ivana Lance
Už se vyučuje
Téměř čtrnáctiletá vnučka chodí už tři neděle do školy, a to na Junior High School. Za svůj čtrnáctiletý život už navštěvuje třetí školní budovu. Od první třídy do čtvrté, s velkým batohem na zádech, naše malá cestovatelka chodila
Ivana Lance
Maminky by neměly umírat
Brácha mi včera do telefonu vyjmenovával, co všechno musí udělat a stihnout a potom řekl: "Ve čtvrtek musíme vyzvednout mamku." Nenechala jsem se ošálit, vím, odkud musí mamku vyzvednout a hovor jsem musela přerušit.
Ivana Lance
Jednoho pracovního dne, aneb: když se ženské hašteří
Minulý týden v neděli, jako každou jinou neděli, jsem byla připravena začít pracovat v sedm hodin ráno. Jediné, co upoutalo mou pozornost, byla přítomnost dvou mých kolegynˇ na levé straně, kde se prodávají potraviny
Ivana Lance
Učitelé ruštiny
Kdysi dávno, v době středoškolských vylomenin, jsme měli učitelku ruštiny, vysokou a štíhlou dámu s vlasy barvy hasičského auta. Naše učitelka milovala zvuk vlastního hlasu a náš první rok zahájila nadšeným vyprávěním o své
Ivana Lance
Neřvi nad rozlitým mlíkem
"Je už pozdě brečet nad rozlitým vínem," oznámil mi můj syn, že místo na festival, na který se tolik těšil, si domluvil dovolenou, a tak na festival musí zapomenout.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Volby by s přehledem vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a lidovci
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
- Počet článků 394
- Celková karma 22,04
- Průměrná čtenost 958x
IT TALKS.
Listen to the silence,
IT SPEAKS.
Listen to your heart,
IT KNOWS.
(Native American Proverb)