Potápím se
"A zvedá se mi z tebe žaludek," napadla jsem opět tu osobu, která se na mne ze zrcadla dívala. Tu osobu, kterou jsem byla JÁ.
Šla jsem si obléknout džíny, které jsem vlastnila již několik let. Džíny z let, kdy jsem si ještě nepřipadala tlustá. Překvapilo mě, že jsem se do nich v pohodě dostala a dokonce bez problémů zapnula i zip. Ale jenom co jsem si džíny svlékla, viděla jsem, že břicho není dostatečně ploché, můj zadek je obrovský a pas se nějak vytrácí. Viděla jsem se uplně jinýma očima. Co se se mnou stalo?
Kdy nastala doba, kdy se moje postava tolik změnila? Nepamatovala jsem se. Co bych měla dělat, abych se zhubla?
"Vím, že jsem jako vepř, ale nemůžu s tím nic dělat, nemám silnou vůli," omlouvala jsem se před masérkou a bylo mi stydno, že se musí dotýkat mých špeků, které jsem si myslela, že na sobě mám.
"Nejsi vůbec tlustá, co tě to napadá?" podivovala se masérka. "Naopak ti to moc sluší," přidala lichotku.
Další člověk, který si klepe na čelo, když mluvím o shazování kil. Moje láska k jídlu mi nedovolí se nenajíst.
Co chci? Chci vypadat jako jedna z mých kolegynˇ? Debbie je asi tak se mnou stará a je taková hůlkovitá. Ruce jsou hůlčičky potažené kůži, nohy tyčky potažené kalhotama. A jak by řekla moje šumavská babička: Ta ženská nemá žádné líčko. Babička tím myslela, barvu ve tváři. Debbie byla scvrklá, vrásčitá a šedivá. Žádnou jiskru.
Debbie jsem podezírala z anorexie a dokonce jsem si myslela, že bych ji mohla pomoci.
"Mám hlad a těším se na večeři," řekla jsem tenkrát, protože už bylo pět hodin a v tuto dobu na mne doma ještě čekával Nik, můj manžel.
Jen, co jsem neuváženě vyslovila slova o večeři, lekla jsem se, jestli jsem Debbii neurazila zmínkou o jídle.
"Také ráda jím," sdělila mi s důvěrou a já jsem se zaradovala, že je schopna o jidle komunikovat. Možná to s ní nebude až tak zlé. "Moje nevlastní dcera má anorexii a závidí mi moji postavu," sdělila mi hrdě. "Můžu sníst cokoliv a nepřiberu, jsem přirozeně štíhlá po tátovi," vysvětlila mi radostně a rozvlnila se, až jí kostičky zachrastily.
Jsem šílená a nebo je ona šílená, přemýšlela jsem. Vidí se vůbec někdy v zrcadle? Vidí svůj hubený a dlouhá krček, plochý hrudníček po tátovi, deseticentrimetrovou mezeru nejenom mezi stehny, ale i koleny, kterou ukazují obtažené kalhoty.
Nereagovala jsem na slova o anorexii a zajímalo mě, kdy jedla naposledy.
"K obědu jsem měla sendvič, co jsi si dala ty?" zeptala jsem se, protože Debbie moje povídání o jídle neodradilo.
"Ještě jsem neměla oběd," přiznala se.
Bylo už pět hodin odpoledne a ona neměla ještě oběd, tak to atˇ mi vykládá o nadšení z jídla.
"Asi jsi měla vydatnou snídani, že jsi nechtěla obědvat, vidˇ?"
"Neměla jsem snídani, ale večeři si určitě dám," ujištˇovala mě.
Věděla jsem, že se s ní nemá cenu bavit o jídle, Debbie jídlo nejenom nemilovala, ale ona mi lhala. Přestala jsem ji trápit povídáním o jídle. Až o hodně později jsem zjistila, že Debbie si každý den večer, než odcházela domů, koupila lahvičku červeného vína. Myslím si, že ona neměla problémy pouze s jídlem, ale i s alkoholem.
A to nebyl můj případ. Jídlo jsem vždycky milovala, i když v poslední době jsem se ho snažila znechutit. Snažila jsem se jídlo nenávidět, protože jsem chtěla vypadat štíhlá, štíhlejší, nejštíhlejší.
Stála jsem před zrcadlem, jenom tak, ve spodním prádle, a kriticky jsem se prohlížela. Neušel mi žádný špek na mém těle.
Stála jsem před zrcadlem a říkala jsem té skoro padesátileté ženské, která na mě ze zrcadla hleděla hlasitě, tak hlasitě, aby mě ta nána pitomá slyšela a nespadla do problému, jako je anorexie :
"Anorexie je duševní nemoc. To není o tlouštˇce, je to o tom, že jsi nespokojena sama se sebou. A máš právo být nespokojená, zklamala jsi, selhala jsi, prohrála jsi... Ale dělala jsi, co jsi mohla. Zachránit Nika nebylo něco, co bylo ve tvých silách."
Chvíli jsem mlčela, a potom jsem na sebe zařvala do zrcadla:
"Ale on mi věřil, on do poslední chvíle věřil, že ho nezradím, že mu pomůžu." Opět jsem zmkla, za chvilinku tiše pokračovala: " A já jsem zatím už byla jenom unavená. Byla jsem tolik unavená, že jsem mu už jenom dávala morfium a přála jsem si spát a spát a nikdy se nevzbudit. Nezachránila jsem ho a on mi věřil a nějhorší je zradit něčí důvěru. Já si to myslím, že nejhorší je někoho zradit..." odpovídala jsem svému obrazu v zrcadle.
Napsáno v roce 2009, kdy jsem si důvěrně pokocela se svým zrcadlem v ložnici.
Potápím se a tentokrát se bojím, že mě nikdo nezachrání.
Tohle všechno ... mě opravdu přivádí k šílenství.
Potřebuju někoho, kdo mě vyléčí
Někoho, kdo by věděl
Někoho, kdo by mě znal
Někoho, kdo by mě podržel...
....
Ivana Lance
Jak se rodí psychopatka
Potichu jsem se zvedla z postele a krůček za krůčkem jsem se vydala ke dveřím. Snažila jsem se, aby pode mnou nevrzala podlaha, pokud byl někdo v kuchyni, nemohl mě slyšet.
Ivana Lance
Modlitba
"Každá válka je projevem selhání lidského rozumu. Začala vždy proto, že se lidé nedokázali dohodnout o hodnotách, které byly předmětem sporu, proto sáhli k fyzickému násilí." Citace z knihy: "Válka" od Oskara Krejčího.
Ivana Lance
Cesta na chatu
V osudný den, kdy jsem se měla vydat na velkolepou cestu na Jirkovu narozeninovou oslavu zastrčenou v malé chatce hluboko v lesích, přede mnou stál nelehký ukol, dopravit se tam.
Ivana Lance
Třešnička na dortu
Byl to milostný příběh, který by rozvedený Jirka nejraději uložil do šuplíku a nikdy ho nevyprávěl. Ale já vám o tomto příběhu velké lásky ráda povyprávím.
Ivana Lance
Vítejte ve státě Georgia
Určitě všichni víte, že stát Georgia se nevyslovuje tak, jak se píše, ale vyslovuje se hezky: džo:dža, ano to je náš stát: džo:dža. Ale co určitě nevíte je, že i hlavní město v Georgii, Atlanta, se může vyslovovat trochu jinak.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Kyjev na Rusko vyslal drony, balistická raketa v Oděse způsobila požár
Sledujeme online Ukrajinské drony v noci na čtvrtek poškodily energetickou infrastrukturu v západoruské Orlovské...
Tlaková níže přinese mírné ochlazení. O víkendu bude oblačno, přijdou i bouřky
Přímý přenos Silný vítr a nebezpečí vzniku požáru na vybraných místech v Česku hrozí ještě ve čtvrtek, výstrahy...
USA uvalily nové sankce na stovky subjektů. V Rusku, Číně i na Slovensku
Spojené státy americké uvalily nové sankce na stovky osob a právnických subjektů. Souvisejí hlavně...
Zřícená dálnice v jižní Číně má již 36 obětí, další pátrání komplikuje počasí
Nejméně 36 lidí zemřelo v hornaté oblasti na jihu Číny, kde se ve středu po silných deštích zřítila...
Prodej pozemku k bydlení, 1218 m2, Petrovice
Petrovice, okres Ústí nad Labem
2 651 250 Kč
- Počet článků 394
- Celková karma 22,04
- Průměrná čtenost 958x
IT TALKS.
Listen to the silence,
IT SPEAKS.
Listen to your heart,
IT KNOWS.
(Native American Proverb)