Manžel. Poznali jsme se v baru, kde jsem tancovala u tyče. Strkal mi za moje miniaturní kalhotky dolarové bankovky a stále se na mě culil. Bylo mi třiadvacet a jemu už šlo na čtyřicítku.
Byl starší, ale myslela jsem si, že to je vlastně přednost. Určitě má rozjetou kariéru, dům, život a já do toho všeho nenápadně vpluju. Potom seknu se skákáním, vlněním a rozdáváním usměvů u tyče. Plán. Někdy je lepší neplánovat, nepočítala jsem s tím, že mi tají manželku a děti. Rozvedl se a nastěhoval se do mého pronájmu s jedním kufrem a s alimentama na děti . Nevyhodila jsem ho, milovala jsem ho. Neměl kariéru, a už tehdy pracoval jenom příležitostně, a já jsem se dál vlnila u tyče.
Manžel. Stále pracuje jenom občas a nájem, jídlo, oblečení, prostě všechno, hradím já. Ne, netančím už u tyče, to by ani v padesáti letech nešlo. Mám business, jsem společnice. Společnice, to zní lépe, než prostitutka. Jsem společnice v našem bytě a v naší manželské posteli, nemusím platit nikomu nájem. Zákazník zavolá, domluvíme si hodinu, převléknu postel, připravím se a show může začít. Manžel nežárlí, moje profese mu nevadí. Ale ani mi nepomáhá. Zákazníky mi neschání, ani se o moji bezpečnost nestará. A měla jsem párkrát problém... Jakmile mám zákazníka, manžel se vytratí. Budˇ zmizi do pokoje k počítači a sleduje porno... Sleduje porno! Nechápu, jak někdo může ztrácet čas s pornem, pro mne sex není zábava, je to práce . I když se snažím, aby to zákazníci nepoznali. Jsem rozdavačka lásky a rozkoše....
V horším případě se manžel vytratí a jde do baru. Zamiloval se do třiadvacítky, která tancuje u tyče. Je jí třiadvacet let, tolik, jako bylo tenkrát mě, když jsme se s manželem poznali. Zárlím? Samozřejmě, že žárlím, přestože ho ona nechce. Je mu šestašedesát, je pro ni starý, a proto si ji kupuje. Ano, kupuje si ji, za kalhotky ji strká stodolarové bankovky. Rozhazuje moje peníze, beze mne by neměl ani střechu nad hlavou. Klidně utratí i dvanáctset za noc.
A já se otáčím, vydělávám, někdy mám i dva chlapy za den, za jednu hodinu zaplatí třistovky. Nevím, jak dlouho to ještě můžu dělat, deset, nejvýš patnáct let a potom konec.
Někdy je mi z toho všeho smutno. Tolik lásky jsem rozdala a jako kdyby mi ji nikdo nevracel. Jako kdyby mi ji manžel nevracel. Starám se o něj od svých třiadvaceti let.
