"Nibiiwakamigkwe",

vyprskla na mne paní Vomáčková, když jsme se konečně po tak dlouhé době opět setkaly u odpolední kávy u mne doma. "Co to tady na mne zkoušíte?" zvolala jsem překvapeně, protože jsem ji nerozuměla ani slovo.

"Že vy zase nevíte, co se kde děje," pojala podezření paní Vomáčková a přihladila si nový učes, sestříhané mikádo.

"I já vás ráda vidím, paní Vomáčková," zalichotila jsem ji, když jsem se od ní nedočkala vřelejšího přijetí.

"Vás u té dcery nějak omladili," se závistí jsem si přeměřila její štíhlejší postavu. "Nedali vám tam v Nevadě najíst?" přátelsky jsem si dloubla do sousedky.

"Závidíte, co?" paní Vomáčková radostně povstala ze židle a opřela se o desku stolu, aby se mi ukázala v plné kráse. "Přitom jsem se cpala od rána do večera, ale to víte, honili mne tam jako nadmutou kozu, abych všechny ty krásy světa viděla, a to se hned nějaká kila shodí. Ale pro mne už to není. Můžu vám říct, že jsem ráda, že už jsem doma a v klidu si spolu vypijeme zase kafíčko," a usrkla si horkého kafe.

"Viděla jste Udolí smrti? A co Vinnetoua nebo Ribanu?"

"Kde jste přišla vy nevzdělankyně k Apačům? Tam nejsou, tam žijí uplně jiní indiáni," zachechtla se. "Tam jsem potkala jistého muže: Tomáše, ale ten vůbec nebyl Indián," připadalo mi, že si povzdechla, ale rychle pokačovala: "A tedˇ jsme se dostali k tomu o čem jsem chtěla mluvit. "Nibiiwakamigkwe," zopakovala to svoje zaklínadlo.

"Nenapínejte mne, co jste kde zase vyčetla?" její zaklínadla mne přestávala bavit.

"Jen co jsem odjela, vy jste se přestala starat o dění kolem nás," zavyčítala mi sousedka. "Kdybyste četla New York Post, tak byste věděla, že američtí indiáni nemají rádi, když si někdo tvrdí, že má indiánské předky a ještě si na tom vydělává. Nějaká Kay LeClaire, předstírala, že má domorodý původ a používala to jako zástěrku ke svému prospěchu.  LeClaire vystupovala pod indiánským jménem Nibiiwakamigkwe a byla rovněž zakládajícím členem kolektivu a začínajícím lídrem madisonské domorodé umělecké komunity. Díky svému tvrzení o svém indiánském původu vydělala na umělecká stipendia, placenou rezidenci na Wisconsinské univerzitě, řečnické koncerty a umělecké výstavy. Nyní byla obviděna, že je vlastně běloška," uchechtla se ta dračice sousedka. "Tak tedˇ jim běloška LaClaire slíbila, že vrátí veškeré předměty související s kulturou, za kterou se vydávala a všechno vrátí indiánské komunitě a nebude usilovat o nové granty a zbaví se grantů, které nyní vlastní."

https://nypost.com/2023/01/03/wisconsin-artist-kay-leclaire-accused-of-faking-native-american-heritage/ 

"To máte tak, když si někteří lidé si na lžích staví hrady, pamatujete si před rokem jak dopadli ti dva lidé ze Seatlu?" zeptala jsem se paní Vomáčkové.

"Ti dva "indiánští" řezbáři?" zeptala se sousedka. "Ti, co prodávali svá díla v galeriích v centru Seattlu?"

"Copak se s nimi asi stalo?" optala jsem se.

"To nevím, ale vyšetřování se dostalo až před Federální úřady, jednomu muži bylo 52let a druhému  67 let," vzpomněla si paní Vomáčková, a protože má sloní pamětˇ zahrnula mne informacemi, jak tito muže obvinili z porušení zákona o indiánském umění a řemesla. On tento zákon zakazuje zkreslování informací při prodeji uměleckých děl amerických nebo aljašských indiánů. Ten jeden z nich mohl být ovbiněn až na pět let vězení, za zkreslované informace.

Nějaký právník: Gabriel Galanda, který se zabývá právy původních obyvatel v Seattlu, který patří ke kmenům Round Valley v severní Kalifornii, uvedl, že obchody nabízející nejenom výrobky jako indiánskou produkci by měly ověřovat původ tvůrců." přečetla mi paní Vomáčková, která si dohledala udaje na internetu."

 https://nypost.com/2021/12/11/lewis-anthony-rath-52-and-jerry-chris-van-dyke-charged-with-faking-native-american-heritage/

"Pamatujete si na političku pro Massachusetts Sen. Elizabeth Warren, která si několik let nechala říkat: Pokahanes a kvůli svým indiánským předkům měla také nemalé výhody, např.: Harvard Law School, kde Warrenová pracovala od roku 1995 až do svého zvolení do Senátu v roce 2012, propagovala Warrenové indiánský původ... ve snaze posílit svou rozmanitost při přijímání zaměstnanců v 90. let, díky tomu ji na Harvardu přijali. Až DNA ji usvědčila, že žádné indiánské předky nikdy neměla. Co si vzpomínám, tak do žádného vězení nešla, musela se omluvit..."

https://www.cnn.com/2019/02/06/politics/elizabeth-warren-native-american/index.html

"Zaplatit odškodnění...?" skočila mi do řeči sousedka. "A prý o tom nevěděla??? Tam bych dala ale hodně otazníků," zasmála se paní Vomáčková.

"Ale řekněte mi, ženská, co je špatného na tom, když si někdo nastuduje postup práce nebo indiánské zvyky a potom podle toho pracuje a jejich kulturu rozšiřuje, i když je to napodobenina, ale velice zdařilá, " podivila jsem se. "Protože pokud jejich práce nebyla odlišná od toho, co původní Indiáni vyrábějí, jak je někdo může obvinit..." nešlo mi do hlavy. 

"To je jako kdyby jste si koupila obraz Monu Lisu s tím, že vlastníte originál a ona by to byla jenom zdařilá kopie, také by jste z toho nadšena nebyla." odpověděla mi paní Vomáčková.

"Já nevím, stále si myslím, že to je tak nějak něco jinýho nebo ne...?"

"Asi ne, sousedko," odpověděla mi paní Vomáčková. "Na Amerických Indiánech byla napáchána pěkná zvěrstva, a tak se to všichni snaží nějak napravit, a proto nikdo, kdo opravdu nemá indiánskou krev, nemá právo něco o nich rozšiřovat, alesponˇ bez jejich svolení. A nyni jdu domů, pochutnala jsem si na kafíčku a babovku děláte tu nejlepší," zalichotila mi paní Vomáčková a v tom svém mikádu, místo dlouhých a do hovínka zamotaných vlasů na svém zátylku, vypadala opravdu šmrncovně.

"Tak zase přijdˇte napokec," zavolala jsem za ní, když běžela ke svému baráku, protože se zrovna dalo do deště.

"Nebojte se, máme co probírat, dlouho jsme se neviděly," ujistila mě, než za ní zaklaply domovní dveře.