Nechodˇ, ženo, na jezero...

Před několika dny jsme v práci podepisovali listinu, na které bylo uvedeno, že budeme chránit svoje i ostatních soukromí. Proto se nebudeme vyjadřovat k politice, náboženství a k rasismu.

Naše konverzace musí být rychlá a nesmí se týkat osobního života. Bum. Tečka.

Podepsala jsem a nemohla jsem se zbavit určitého mrazení v zádech. Jako kdybych už tuto situaci zažila. Někdy v minulosti jsme podepisovali podobnou listinu a potom se něco strašného stalo. Kdy jsme podepisovali a co se stalo? Za čtyři roky, kdy byl v Bílém domě Trump jsme nic nepodepisovali. Nezáleželo na tom, jestli říkáme: Merry Christmas (Vesele vanoce) a nebo: Happy Holidays (Hezke svatky). Kdy jsme byli tolik okleštěni bylo za Obamy. Merry Christmas bylo zakázáno, také vyjadřovat se k politice a náboženství bylo zakázáno. Podepisovali jsme stejný cár papíru, jako nyní za současného demokratického prezidenta. Cár papíru, na který za chvíli zapomenete...

Asi i Anna tenkrát zapomněla, co za Obamy podepsala a nebo této listině nepřikládala větší význam? Kdo to ví, už nepoví. Anna byla čtyřicetiletá immigrantka z bývalé Jugoslávie. Do svobodné Ameriky přišla se svým manželem a dcerou, která v době, kdy se tento příběh stal, už byla asi patnáctiletá. Amerika, svoboda slova a také vyznání. Byli křestˇané a Anny manžel byl preacher. Měli pronajatý prostor, kam za nimi chodili věříci a celá rodina se naplno věnovala svému náboženství. U Anny na prvním místě bylo křestˇanství, to bylo její poslání, potom rodina, práce a knížky. Ona neustále četla, každou přestávku, každý oběd louskala knížky.

Anna byla tichá, nikomu nic nevnucovala a hleděla si své práce a svých knížek. Až jednou byla načapána manažerkou z jiného oddělení. Ve svém volném čase, kdy měla oběd, se zákaznicí rozebírala víru, Boha. Manažerka byla mexičanka, hlučná a nová. Snad byla vděčná za rozjetou kariéru a možná usilovala o postoupení o něco výše, kdo ví? Kdo ví proč nenapomenula Annu, proč nekontaktovala Anny manažera, ale šla žalovat a kontaktovat nejvyššího manažera. Manažer všech manažerů přichystal Anně "kobereček", jakmile se vrátila zpátky ze svého oběda.

Jak byla Anna potrestána? Na tom asi nezáleží. Důležité je, jak moc ji tento trest a nespravedlnost zasáhla. Jak moc pro ni  byl nesnesitelný a ponižující... Svým kolegům o tom, co se dělo v manažerské kanceláři nic říci nesměla,  oni však viděli, jak byla zničená, červené oči od pláče a slyšeli když volala svého manžela: že jede domů.

"Ne, ne," řekl jí manžel. "Nikam v tomto stavu nejezdi, ihned pro tebe jedu."

Anna chvíli postávala a potom se sebrala a šla ven, čekat na svého manžela, jak si všichni mysleli. Těžko bylo Anně. 

"Tu sluníčko nezahřívá,

větřík nezavěje,

chladno, ticho - jako žel

v srdci bez naděje."  K.J.Erben

Anny manžel dorazil a hledal Annu, ale ne, ta čeká venku, možná ve svém autě.  ?

Anny manžel ji nenašel a nenašel ani její auto.

Kousek od místa, kde pracujeme, vůbec, kde my žijeme, je velké jezero. Měří 83 km....

"Vyvalily se vlny zdola,

roztáhly se v širá kola

a nad topolem podle skal,

zelený mužík zatleskal." K. J. Erben "Vodník"

Tak jsem před několika dny opět, jako tenkrát, podepsala cár papíru...Jo, cár papíru, tak to si jenom myslíte.