Ukažte mi mužského, který rád nakupuje a můj manžel není výjimkou. Oděvy i boty by nosil do roztrhání, než by si zašel koupit nové. S jeho negativním přístupem k nákupu jsem už dávno obeznámena, a proto mu navrhuji:
"Zůstanˇ doma, nemusíš se mnou chodit každý týden na nákup."
Kdepak, nevěří mi, i po jedenácati letech mi stále nevěří. Že bych prý přitáhla domů celý obchodˇák, je pravda, že mám problém s rozhodováním, ale celý obchodˇák, tak to trochu přehnal.
Nedávno nás "trikla" vnučka. Prý si potřebuje koupit nové boty, a protože měla před několika týdny prázdniny, vzali jsme ji s manželem do nedalekého největšího nákupního střediska u nás v Georgii, kde je více jak 200 obchodů, Naivně jsme si myslela, že tam by neměl být problém vybrat si boty. Naší jasnozřivce stačilo udělat v obchodě dva kroky a ihned věděla, že se jí žádné boty líbit nebudou. Přece to vidí ode dveří.
Aby manželovi nebylo líto naší zbytečné cesty a také, že jsme kromě oběda a Frapuccina z nejmenovaného a nejoblíbenějšího potravinového řetězce, nic neutratili, zapadla jsem do obchodu s koženým zbožím. Nejraději nosím na zádech batůžek, mám ráda volné ruce.Ona se totiž neosvědčila ani taška hozená přes rameno. Z větší kabelky, aby se mi do ni vešlo pití, mne bolela ramena, jak jsem si ji přehazovala z levého ramena na pravé a naopak. Prostě není nad batůžek na záda.
Vnučku i manžela jsem překvapila, v obchodě žádné boty k dostání jenom kabely a kožené bundy. Jeden postarší prodavač nás zaregistroval a dále si něco kutil po levé straně za pultem. A já jsem si radostně prohlížela botůžky na pravé straně obchodu. Vysoké regály byly i uprostřed obchodu, všude plno zboží, že se těžko dalo procházet. Na pravé straně v regálech u zdi jsem si nevybrala, a tak jsem se posunula doprostřed obchodu, kam mne ani jeden z mých společníků nenásledoval. Nezajímalo je moje otevírání a zavírání batůžků. Zůstali stát před regály po pravé straně obchodu a povídali. Prodavač náhle zjistil, že jsem se mu ztratila z dohledu a vydal se k manželovi a vnučce prohodit pár slov.
Nejdříve se vnučky zeptal, kam se jí ztratila maminka. Ta se zasmála, ha ha, maminka.
"To je babička," uvedla vnučka na pravou míru naše příbuzenské vztahy.
Rozhlížel se a nikde mne neviděl, byla jsem uvnitř obchodu a regály mne kryly.
"Kam šla babička?" optal se prodavač opět vnučky a mého manžela přehlížel.
Manžel jako správný chlap není rád, když je přehlížený a ještě ke všemu má rád humor, kterému se většinou nikdo nesměje, teda kromě mne, protože já si na "blbý" vtipy potrpím. Omlouvá se, že tento styl humoru podědil po předcích své matky, kteří pocházeli z Anglie.
A on tomu prodavači s uplně vážnou tváří a seriozně řekl, že jsem si vzala dva batůžky a odešla jsem ze dveří jeho obchůdku neznámo kam. Dveře jsou ve všech obchodech dokořán otevřené, takže ze společné chodby v Mallu vstupujete do obchodů, aniž otevíráte dveře. Nechá se zmizet, aniž dveře vrznou, to je pravda.
Prodavač nevěděl, jestli má vyhlásit pátrání, díval se rozpačitě na rozevřené dveře a snažil se mne někde na prostorných chodbách spatřit. Manžel viděl, jak váhá, jestli se má rozběhnout ke dveřím a nebo hlídat podezřelého manžela s vnučkou, proto prodavače uklidnil, že jsem stále v obchodě a jsem zakutaná mezi regály, kde jsem asi našla něco zajímavého.
Nemýlil se. Našla jsem batůžek, ani malý, ani velký, a protože prodavači způsobil infarktovou situaci, batůžek na záda jsem si koupila.
