Triknou vás dříve, než řeknete švec. Jsou na to školeni, a nemusí jít pouze o nějaký pofidérní obchod. Ashley je dalo by se říci seriozní prodejna s nábytkem, kam jsme se s manželem jednoho dne vypravili koupit pohovku, gauč.
"Potřebujeme něco, aby na tom nebyly vidět kočičí chlupy a drápky." svěřili jsme se prodavačce. V této prodejně nestojí pohovky samostatně, nábytek mají poskládán tak, aby jim tam tvořil celek a k sobě barevně ladil. Takže je k vidění spoustu takových malých zhuštěných obýváčků, a pokud se vám zalíbí gaučík, přihodˇte mi k tomu i to houpací křeslo, které stojí vedle gauče, konferenční stolek je také pěkně sladěný, i ten koberec je pěkný, tak si vezmeme i lampu a polštáře. Než se nadějete odcházíte nejenom s gaučíkem, ale s totálně vybaveným obývákem.
A hlavně se připravte, že až tam vyrazíte, tak v prodejně strávíte "příjemné" odpoledne. Potřebují vás tam udržet co nejdéle, aby jste byli už tak vyfluslí, že nevěnujete pozornost...
"Tak ten gauč," ukázali jsme na něj prstem, když už jsme se unavili posedáváním na různých pohovkách a křeslech, kam nás prodavačka s milým usměvem vodila. Byli jsme štˇastni, že jsme udělali zásadní rozhodnutí a mysleli jsme si, že za chvíli vypadneme z prodejny a pojedeme domů.
"A chcete kratší verzi nebo ten větší?" překvapila nás prodavačka. Opravdu překvapila, protože jsme mysleli, že tím, že jsme vybrali i barvu jsme skončili. Připadalo mi, že jsme vyčerpali veškerá téma o zvířátkách. Probrali jsme s ní všechno naše zvířectvo až do nějakého pátého kolena. Také jsme se dozvěděli o jejích zvířátkách a připadalo nám, že nastal čas k rozloučení a ne se opět vracet k nakupování.
Museli jsme si ještě vybrat délku gauče, pravé nebo levé "L", to kdybych věděla, tak jsem nešvitořila o zvířectvu, ale pokusila se nákup dotáhnout co nejdříve do zdařilého konce. Naše prodavačka už se stala naší kamarádkou. Trávili jsme s ní krásné chvíle při nakupování, ona si udělala poznámky o gauči a šla je zanést do počítače. S manželem jsme osamoceně bloumali po prodejně a najednou jsme oba vykřikli ve stejnou chvíli:
"To je ona, to je naše ložnice," tak dlouho se nám žádná nelíbila a najednou tam byla tak pěkně vystavená, žádné vysoké postele jako pro královskou rodinu, byl to takový spíše evropský typ,
"Koupíme i ložnici, takovou sháníme už hodně dlouho." sdělovali jsme nadšeně naši prodavačce, když jsme ji dohledali u počítače, kam stále zanášela udaje o našem gauči.
"Hned za vámi přijdu," slíbila nám a opravdu přiběhla i s papírama.
"Co budete chtít koupit?"
"Ložnici, celou ložnici, jak tady stojí," odpověděla jsem, abych ji popohnala do rychlejšího tempa.
Nic jsem neurychlila. Nechci vás unavovat, ale než jsme nadiktovali, že rám postele, potom nějaký box, aby matrace nebyla až u země a pérovala. Tak box také. Chceme šuplíky? Právě kvůli nim se mi postele tak líbí. Kolik chci šuplíků... Šest, je jich tady šest. Samozřejmě chci šuplíky i ve footboardu. Jo, také chceme panel headbord, což je deska za hlavou. S poličkou a světýlkama... A to jsme byli pouze u postelí.... Potom prádelníky, chceme zrcadlo, je tady zrcadlo? Je, tak ho chceme. Kolik chceme nočních stolků? Kolik asi? Jeden pro manžela a jeden pro mne, takže dva....Dva, prosím vás. Noční stolky nám dali později pěkně zabrat, kdo by to řekl, že napočítat do dvou je takový problém.
Prodavačka, která se převlékla za naši kamarádku šla k počítači a všechno tam zanášela. A světě div se, ona tam musela zadat i kolik a jaké šroubky k tomu budou potřebovat, až nám nábytek přivezou a budou ho u nás dávat dohromady. Práce opět na půlhodinku nebo více?
"A já bych tam dala i pojištění na nábytek," sdělila nám a vykládala sáhodlouze, jak je dobré mít pojištění, když se něco stane...
"Pojištění ne," řekla jsem rázně.
A než se zvedla od počítače, tak jsem jí za zády překontrolovala kolik nás všechno bude stát a co nevidím, ono tam to pojištění bylo započítáno.
"Pojištění vyndejte, řekla jsem ne," houkla jsem vztekle. V prodejně jsme už byli skoro čtyři hodiny a mědocházela trpělivost.
Poslechla, pojištění vyhodila a měli jsme novou cenu.
"Máte matrace, když už nám přivezete ložnici, tak atˇ přivezou i matraci," napadla mě další geniální myšlenka. Stále jsem neměla dost nakupování? Spíše jsem to chtěla vzít všechno jedním šmahem.
Měli matrace, byl to takový oddělený prostor. Z kulis postavený domek s vchodem a okny. Vešli jsme vchodem dovnitř a hned po pravé straně jste mohli zaregistrovat asi osm vysokých postelí, velikost King, kde byly matrace. Po levé straně jsem viděla jenom jednu menší postel, takovou jako kdyby zapomenutou až uplně dole v rohu. Naše prodavačka nás suverénně vedla k matracím do prava. Pokud byste si mysleli, že ihned vybrala tu nejdražší, tak to byl omyl. začali jsme na nějakých dvou tisícovkách, s nejlevnější matrací po pravé straně.
"To se leží, jsou měkkounké," chválila matraci jen co jsme s manželem na ni ulehli.
"Moc měkké," z dětství jsem byla zvyklá spát na tvrdých válendách. A asi ani můj manžel nelehával na farmě na péřových postelích, protože má ještě dneska záda rovná jako podle pravítka.
Lezli jsme s manželem z postele do postele. Mačkali ovladače a zvedali si nohy a hlavy a prodavačka opět vychvalovala.
"Nepotřebujeme, v ložnici nemáme televizi, ani tam nečteme, jsme sami dva, k tomu máme obývák."
Nakonec jsme se dopracovali k té nejdražší, pět tisíc dollarů. To už byla vyšší třída.
"V noci se nespotíte, matrace jsou vyrobenyy tak, že chladí..."
Chladí, to je pravda, měla jsem kalhoty a svetr a opravdu matrace studěla. Jak už jsem byla udachmaná nejdříve ze skákání po gaučích a nyní po matracích, ani jsem si to neuvědomila. Díky za připomenutí...
"Mám problém se zahřát. Co nepotřebuji je chlazenou matraci. Na svoji polovinu postele si natahuji deku a to máme teplé povlečení. To není pro mne," zavrtěla jsem hlavou.
"Máme doma takovou vysokou molitanovou, není ani měkká ani tvrdá," rozhlížela jsem se bezmocně kol kolem a nikde jsem nic takového neviděla...
"Máme ji," odsekla naše prodavačka. pochopila jsem proč, tato matrace totiž není drahá. Pouhých pět set.
Ukázala do levého kouta, ale tam nestála matrace, kterou jsem chtěla, nebo stála? Za postelí, kterou jsem viděla byla ještě jedna nízká postel, tak akorát pro jednoho a na ni naše molitanová matrace.
S manželem jsme si ji vyzkoušeli, ale žádná king postel to nebyla. Museli jsme se na posteli vystřídat, zajásali jsme: "To jsme hledali."
Nákup skoro ukonce, venku se stmívalo. Myslíte si, že to byl konec. Ještě ne, ještě všechny udaje se musely vytisknout a naše prodavačka náš nákup na papírech odnesla k manažerce. Další čekání, čekání, otráveni, unaveni.... Konečně.
"Tak tady jsou papíry, tady je všechno, co jste dneska nakoupili,"
Byly tam všechny ty rámy, šuplíky a šroubečky, myslíte, že jsme to kontrolovali?
Ne, to nebylo možné. Podepsali jsme papíry a vypravili jsme se domů, štˇastni, že nákup je za námi a že s nakupováním a jednáním s Ashley máme na nějakou dobu pokoj.
Netušila jsem, jak jsem se mýlila.
