důležité je být zdravá. Zdravá a veselá a neřešit nějaké kilo navíc. Zasmála jsem se u blogu od paní Libušky Pálkové: "Teror teprve začne".
Moje kamarádka Carrie, si nemyslí, že na velikosti oblečení až tak moc nezáleží. Carrie je na různých dietách snad od té doby, co ji znám. A to je už deset let. Držela Weight Watch dietu, kdy se trápila hlady a stále myslela na jídlo. Tak málo kalorii denně, které směla sníst, ji nestačilo k životu.
Carrie cvičí, chodí, a proto si koupila hodinky, které ji měří kolik kroků ujde a kolik kalorií spálí. Také si pořídila dva psy, se kterýma musí běhat venku. Je unavená, uštvaná, nespokojená, vlastně celých těch deset let řešíme diety, kalorie a "špeky".
Je to marný boj, zhubne a za chvíli nabere. Přestože zhubne, není žádný hubený proutek, a prostě asi nikdy nebude. Každý má jinak tvarovanou postavu, ale ona se s tím nechce smířit.
Takže, když jsem se zasmála nad blokem od Libušky Pálkové, přišla mi na Facebook zpráva od Carrie, bylo to adresováno pro všechny přátele, a tak nevyzrazuji její tajemství.
Včera měla špatný den a napsala:
"Chci, abyste všichni věděli, jak krutý to dneska bylo v práci. Myslela jsem stále na jídlo a těžko se soustředila na práci. Jedla bych, jedla bych, jedla bych. Vím, že nesmím. Je to hrozný boj nemyslet na jídlo a na to, co bych si k jídlu dala.
Je už večer, půjdu si lehnout a vezmu si dva Benadryly, abych tvrdě usnula a neprobudila se v noci hladová. Nechci sníst všechny chipsy a sušenky, co tady máme. Musím se ovládat. Když to dokážu, tak vím, že kila shodím a budu spokojená."
Nevím, jak jí říct, aby se přestala trápit, protože jede jak tank. Nevidí a neslyší.
Nemůže tělo mučit a trápit donekonečna. Je o osm let mladší, než já, ale i tak, měla by být vděčná, že žije a dýchá a je zdravá. Měla by se smířit s tím, jaká je a mít se ráda.
Jenom nevím, jak jí to říct, když ona neposlouchá.
