Na masáže chodím už asi deset let

Na stejné místo, kde si maséři pronajímají malé kamrlíky a pracují na živnostenský list. Mám dokonce membership, tím si vlastně masáž každý měsíc předplácím a přijde mi o něco levněji. Chodím sice na stejné místo,

ale za tu dobu jsem už vystřídala několik masérek. Podle toho, jak přichází a odchází. V posledích několika letech mám mladou dívčinu Mary, zvykly jsme si na sebe, a tak mě dneska docela rozhodila, že příští měsíc odchází pracovat do jiného podniku. Budou tam pouze čtyři masérky, takže o hodně menší pracoviště.

Toto masérské středisko má recepci a posezení, kdy čekáte na masáž. Masér nebo masérka si vás přijde vyzvednout a tím vejdete do dlouhé slabě osvětlené chodby, kde je asi dvanáct dveří - "kumbálků", kde se provádí masáže. Jsou to malé místnosti, kam se akorát vejde masážní stůl, židle na odložení věcí, košík na odpadky a malý stolek, na kterém jsou kapesníčky a obálky. I v kumbálcích je slabé světlo, které se nechá o něco zesílit, ale ne o mnoho. Je zachováno přítmí a intimnost, to kdyby náhodou někdo něměl postavu manekýnky, tak aby se nemusel stydět. V reproduktorech hraje relaxační hudba... Ne, fakt to není "bordel".

Před masáží se vás masér-ka s tabletem v ruce, kde jsou všechny vaše udaje, zeptá, jestli se něco nezměnilo. Zeptá se, jestli vás něco bolí a potřebujete se více zaměřit na určité partie. Potom odejde. Můžete se v soukromí svléknout a ulehnout na masážní stůl, kde se přikryjete prostěradlem a tenkou dekou.

Vždycky před masáží si ze stolku vezmu obálku a strčím do ní dýško, což je patnáct dollarů. Potom obálku dám do kabelky, která leží na židli, vysvleču se a zalezu pod prostěradlo. Stejně jsem udělala i dneska. Po masáži se jenom v rychlosti obléknu, vytáhnu obálku z kabelky a vyjdu ven na chodbičku. Tam už stojí moje Mary, já jí podávám obálku a ona mi dává malý kelímek s vodou. Je to taková pobídka: nezapomenˇ po masáži dostatečně pít vodu.

Ona poděkovala za obálku a já za vodu a vydala jsem se po dlouhé málo osvětlené chodbě k recepci. Najednou se za mnou ozvalo tiché volání, aby Mary nerušila jiné masáže, které v místnostech probíhaly.

"Ivano, Ivano," Otočila jsem se a ona ke mně běžela s tou bílou obálkou. "Podívej, co jsi mi dala,"

Podívala jsem se a málem jsem se habou propadla do země. Jenže na druhé straně mi to přišlo tak k smíchu, že mi až tekly slzy, když jsem se s ní vracela zpátky do kumbálku.

"Opravdu nechceš zaplatit moje složenky?" ptala jsem se jí a snažila jsem se tajit smích. Nakazila jsem ji, také se smála. Vážná a seriozní Mary se řehtala se mnou.

"Mám jich doma ještě pár, tak bych ti je přinesla," nevzdávala jsem se a brečela jsem smíchy.  

Neměla o moje dluhy zájem, co si utratím, to si budu muset sama zaplatit. Sice nerada, že jsem ten svůj dluh neudala, z tašky jsem vytáhla správnou obálku, tu s dýškem.