Moje ex tchýně, aneb jak jsme přišli o domeček.

Svoji jedinou tchýni, kterou jsem poznala, byla maminka mého prvního manžela Zdenˇka. Měla šest děti a Zdeněček byl předposlední nejmladší. Narodil se předčasně a tchýně ho balila do vaty a dopékala ho v troubě.

V letech, kdy se můj ex narodil, se stále na vesnicích rodilo na poli. Děti z okolí Klatov se asi do inkubátorů nevozily, protože moje tenkrát budoucí tchýně byla moc hrda na to, jak si svého syna dobře "dopekla", protože z něj vyrostl statný jinoch.

Prvně jsem viděla svého budoucího tchána a tchýni v den, kdy mne bodla včela blízko oka, a tak jsem k nim přijela s polovinou znetvořeného obličeje. Alergie nealergie na poutˇ jsem k nim přijet musela a také jít na zábavu. Bylo to v plánu, že mne Zdeněk na poutˇpřiveze domů a představí rodičům. Moji rodiče už Zdenˇka několik měsíců znali, chodili jsme spolu přes celou zimu a on se do naši bytovky chodil zahřívat. Moji hodní rodiče nechtěli, abychom každý den courali po zmrzlých silnicích, tak ho pozvali k nám do bytu a udělali mu čaj. Ale to, co se dělo u nás ve městě, se nedoneslo až do vesničky u Klatov, že jsme vážná známost.

Domeček, ve kterém bydel můj budoucí tchán a tchýně byl jako z pohádky. Dokonce byl ze silnice přehlédnutelný, jak tak stál na konci vesnice hluboko v zelených lukách. Domeček byl totiž obrostlý kytičkama, to byla vášenˇ tchána a za ním bylo jezírko, kde plavaly rybky. Opravdu kouzelný domeček, o kterým mi Zdeněk říkal, že mu ho rodiče přepíší a on si tam přistaví svoje bydlení a tak my dva, budeme mít situaci, kde bydlet, vyřešenou. Budeme bydlet na vesnici, která je kousek od Klatov, ale jinak je to "prdelákov", a ještě s tchýní a tchánem ve stejném domě.

Otázka našeho budoucího bydlení mne netrápila, protože jsem si nedokázala představit, že bych se odstěhovala někam na vesnici a nechápala jsem, že Zdeněk, který už žil deset let v našem velkoměstě, by se hrnul zpět na vesnici. 

A měla jsem pravdu. Nehrozilo, že by moje budoucí tchýně dobrovolně přepsala domeček na svého syna Zdenˇka a myslím, že to začalo ihned tím dnem, jak jsem tenkrát se znetvořeným obličej vstoupila ve svých dvanácticentrimetrových podpatcích do jejich zahrady. Vysoké podpatky se zabořily hluboko do země, a tak jsem se poskakováním přemístˇovala do chalupy. Musím říci, že tam asfaltovka nebyla a já jsem působila jako městská husička. Ještě ke všemu moje do ruda nalakované nehty mandlového tvaru, a protože jsem vždycky měla nehty velice tvrdé, mohla jsem nosit i dlouhé, aniž se mi polámaly. Nemusím ani říkat, že jsem na make upu nešetřila a dlouhé a tenkrát husté řasy, jsem měla jako mávátka. Alesponˇ jedno oko jsem si nalíčila, když to pravé bylo ošklivě nateklé.

A tak mě poznala tchýně, která byla pouze o dva roky mladší, než moje šumavská babička a tchán, který byl ve věku moji šumavské babičky. Ano, byli ve věku moji šumavské babičky a ta na moje různé exkapády také nereagovala nejnadšeněji. Po pouti, když zasedla rodinná rada, v chaloupce, která vypadala jako kouzelný domeček z pohádky, nastalo  zděšení, koho si Zdeněček přivedl domů? Tchýně mu jistě v dobrém umyslu doporučila, aby se s tou "frfnˇou", což jsem měla být já, co nejdříve rozešel. Naše rodiče se překvapivě shodli, jeho rodiče viděli, že my dva se k sobě nehodíme, a stejně to viděli i moji rodiče. Všichni to viděli, jenom ne my dva, aby nám do toho přestali kecat, tak jsem otěhotněla a bylo vymalováno: mohla se chystat svatba.

A přesně tak, jak tchýně rozhodla, když mne prvně viděla, jak tam poskakuji z kamene na kámen, aby se mi podpatky nebořily do země, tak také udělala. Zdeněk žádnou chalupu nedostal. Po naši svatbě, kdy neuposlechl dobré rady svoji mámy, přepsala ji na svého staršího syna, který bydlel se svoji rodinou ve stejné vesnici v pronájmu. Chalupa jako z pohádky na Zdenˇka nečekala.