Měla jsem kdysi kamarádku, která působila jako šedá myška.

Měla krátké nožky a nějaká kila navíc. Bylo jí už přes dvacet let a nikdo ji neviděl randit s klukem. A za našich mladých let, každá holka, které bylo přes dvacet a neměla vážnou známost, byla podezřelá.

Každý z nás se jí snažil dohodit: zaručeně skvělého nápadníka. Odmítala zarputile a na rande nechodila.

    Měla jsem kamarádku, která byla taková tichá voda, která břehy mele. Dlouho mlčela, až po několika letech se mi přiznala, že vlastně má vztah s chlapem. Její milenec je ženatý a má dvě děti. Pokud byste očekávali, že její milenec byl starý, břichatý dědula, tak jste se šeredně zmýlili.

Toho chlapa, který byl pasován na jejího přítele, jsem znala. Byl podobný Jiřímu Bartoškovi a bylo mu kolem třiceti let. 

     Měla jsem kamarádku a její chování jsem nechápala, protože ona nikdy nežárlila na ženu svého milence. Nikdy se nechtěla usadit na jejím "trůnu". Nechala jí ten přetěžký ukol vychovávat potomky, běhat kolem plotny a prát na všechny prádlo. Přijímala to, co jí bylo nabízeno.

"Nemysli si, že to je pouze o sexu," řekla mi. "Někdy ke mně přijde a je unavený a chce si jenom popovídat."

Přijímalo to, co jí bylo nabízeno. Milovala ho?!?! Asi ano. Milovala ho tiše a nesobecky, což jsem nedokázala pochopit a obdivovala jsem ji. Přijímala tak málo, co jí bylo nabízeno. Nebo naopak, přijímala tolik, protože mu byla daleko blíž, než kdokoliv jiný. 

    Měla jsem kamarádku, která milovala a nesměla o tom mluvi. Musela nenápadně odmítat lidi, kteří ji chtěli seznamovat s potenciálními nápadníky. Až jednou se odmítnout nedalo. Rodiče ji chtěli vidět štˇastně vdanou a s dětma kolem sebe. Dohodili jí kluka, jehož rodiče se také trápili, že si ještě žádnou nenašel.

     Kamarádka neměla na vybranou a sešla se s mužským, který byl pouze o něco starší, než ona, ale láska na první pohled to nebyla. Přesto si toho čecho-cizince ubytovala ve svém bytě a snažila se, kvůli svým rodičům, kvůli jeho rodičům, které také znala. 

Vypadalo to slibně, vypadalo to, že to tentokrát klapne a ruka bude v rukávě. Když jsme se později s kamarádkou potkaly, podivila jsem se, že si nebalí kufry a nestěhuje se s ním do ciziny.

Mávla tenkrát rukou a řekla mi rozzlobeně:

"Nabalila jsem mu ty hadry ze second handu, co mi přivezl, a šel."

"Tak to ti ten vztah dlouho nevydržel, co ti provedl."

"Reknu ti to: ponížil mě. Spala jsem s ním a on mi při sexu řekl, abych se trochu krotila, abych tolik nekřičela."

Protáhla jsem obličej, protože jsem nikdy neslyšela, že by si mužský stěžoval, když je ženská nadšená...

"Asi potřeboval trochu pasivnější typ, ne?"

"Hm, velice pasivní," opakovala po mě a dodala: "protože když jsem si myslela, že bychom si "to" po chvíli mohli zopakova, tak mi řekl, že jsem sexuální loudil."

"Sprostˇák, tak to byl sprostˇak," přitakala jsem jí. "Dobře jsi udělala, že jsi ho vyhodila," souhlasila jsem s ní.

"A ty hadry ze second handu jsem mu pobalila, nic od něj nechci." 

    Měla jsem kamarádku, která měla snahu odejít od svého milence, který vypadal jako Jiří Bartoška. Udělala správnou věc, seznámila se, ale nevyšlo to. Od té doby se už takovým trapasům vyhýbala. S cizíma chlapama se neseznamovala, zůstala se vým "Bartoškou", byl to pro ni osudový chlap. Všichni jsme od té doby o pětadvacet let zestárli, ale oni, pokud neumřeli, tak tímto způsobem žijí dodnes.