Muž menší postavy, tmavých vlasů a tmavší pleti a já jsem se s ním na chvíli "zapletla". Musela jsem mu opravit cenu výrobku. Vyhrál, cena byla špatně uvedena, a tak slavil svoje malé vítězství.
"Jsi z východní Evropy?" zeptal se mě, aby konverzace nevázla, když stál vedle mne u počítače. Možná projevil zájem z vděčnosti, konečně mě přesvědčil, a já mu cenu určitého výrobku opravím. Soustředěna na opravu ceny v počítači, odpověděla jsem jenom na půl ust:
"Jsem z České Republiky," viděla jsem na něm, že ho moje rodná země nezajímá, a proto jsem se mu nesnažila vysvětlit, že my jsme srdcem Evropy a ne východem.
Nemýlila jsem se, Česká Republika ho naprosto nezajímala, protože se jako by s opovržením zeptal:
"Orthodox? Orthodox?"
Odsekla jsem ve stejném tonu, jakým on mluvil se mnou a odpověděla:
"Katolík. Katolík."
Nebudˇ prostořeká, je to zákazník, a tak ho hýčkej a napravila jsem svoje strohé zvolání: katolík, katolík, zájmem v hlase:
"Odkud jste vy?"
"Pákistán," odpověděl mi hrdý na svoji zemi.
Pokývala jsem pouze hlavou, i když jsem měla co dělat, abych se ho nezeptala podobným tonem, jakym se on ptal mě. Chtělo se mi zvolat: muslim? Muslim?
Drž hubu, napomenula jsem se v duchu. Jeho náboženství tě nezajímá, je to zákazník, viděla jsi ho chvíli a už odchází.
Na shledanou a přijdťe zase, i když my k vám také nechodíme.
