"Léčba před dobou kovidovou,"

řekl mi syn, když se vrátil s vnučkou od lékaře, " a v době kovidové, jsou nebe a dudy." Měl by to vědět, vnučka se narodila s oslabeným imunitním systémem a jakmile přišla mezi děti, onemocněla.

Nejhorší období měla, když začala chodit do školky. Začátek školky: rýma a bolest v krčku. Kdykoliv se přišlo k lékaři, tak jí předepsali něco na bolest v krku a pokud by měla teplotu, dostali mladí instrukce, co jí dávat a co nedávat.

Několikrát měla streptokoka, kdy zvracela a měla vysoké horečky. Dostali antibiotika.

"I při zánětu spojivek nám doktor řekl, že je velká šance, že to dostaneme i my, a tak nám předepsal preventivně antibiotika. Doktoři s námi komunikovali a co si myslíš, že se děje v ordinaci v dnešní době?" zeptal se mě syn po telefonu. Nevěděla jsem,  v době kovidové s vnučkou k lékaři nechodíme. Roky předchozí, kdykoliv vnučka onemocněla, syn nebo snacha k nám vnučku při cestě do práce přivezli. Dostali jsme instrukce, jaké má vnučka problémy a my jsme s manželem vyrazili k lékaři. To byla doba před kovidová.  Minulý rok s vnučkou jeli na první pomoc sami. Doktorka vyhodnotila situaci: to není kovid, ani testy jí dělat nebudeme. Dostala něco na bolest v krčku a zůstala doma.

Nyní však máme jiného prezidenta, sčítáme:

Letos syn přišel s vnučkou do ordinace, udělali ji testy a poslali je domů, aby si počkali dva dny.

"Nedali nám nic na bolest v krku, nepředepsali nám ani pitomej aspirin, jděte domů a čekejte." rozčiloval se syn.

Vnučce vyšly pozitivní testy. Tři dny ji pobolívalo v krku, měla malinko rýmu a zvýšenou teplotu, nejvíce 37,3. Žádné instrukce, co ji dávat nebo nedávat, akorát, že musí zůstat doma čtrnáct dní.

Syn zavolal zprávu do školy, kde se školní zdravotnice  podivila nad tím, že vnučka má kovid, Nikdo v její  třídě s kovidem nemocný není.

"Víš, co mi nejvíc vadí, že nikdo neléčí, vždytˇ i na chřipku ti dali doktoři instrukce, než přišli s Tamiflu. Berte léky na teplotu a předepsali je, dali ti něco na kloktání při zánětu nosohltanu a tedˇ nic, jděte domů a zavolejte, až nebudete moc dejchat, až bude pozdě a my vás v nemocnici napojíme na přístroj? Lékaři nedostali instrukce, jak kovid léčit, dostali zákaz jakkoliv tuto nemoc  léčit. Nedoporučí ani kapky, neřeknou ti nic."

Nevím, v době kovidové se doktorů bojím, kdysi jsem jim věřila a nyní? Raději k nim ani nechodím, až na výjimku, kdy jsem po vakcinaci musela na kardiologii.

"Jestlipak víš, že kousek od nás ordinuje lékař Dr. Gary B., který kovid léčí? Ne, není to Redegeron a infuze, normálně léčí, lidé za ním jezdí až z dalékoho okolí a čekají kolikrát i šest hodin, než na ně přijde řada. A on je tam někdy i do deseti večer, dokud nevezme posledního pacienta. Snaží se lidem pomoci...," sdělil mi syn.

A jak syn řekl: "je tam dokud nevezme posledního pacienta"... a .."snaží se lidem pomoci", přeběhl po mně mráz, protože takový pocit jsem někdy už zažila. Taková bezmocnost, jako když se světem šíří Bílá Nemoc a Dr. Galén se snaží lidem pomoci. 

Knihu Bílá Nemoc od Karla Čapka jsem mohla přečíst pouze jednou, ale film jsem viděla několikrát. Nemohla jsem si ani představi, že jednou by mohla přijít doba... že jednou by mohla nastat doba, kdy bychom onemocněli nějakou podobnou Bílou Nemoci a lékaři  by se rvali o finanční příspěvky, které dostanou za člověka hospitalizovaného, nikoliv za v ordinaci vyléčeného a politikům by šlo  o koryta...

Naordinovali nám. depresivní dobu kovidovou.