Krutˇas!

byl člověk, který mě na nějakou dobu okouzlil svým charismem, svoji praktičností... Prostě Krutˇas byl chlap, do kterého jsem se zamilovala a nevarovalo mě ani blikající světýlko: je už dvakrát rozvedený.

V Americe je zvykem vdávat nebo ženit se a rozvádět se i několikrát za život. Proč věnovat pozornost takové bezvýznamné maličkosti, jako: proč se rozvedl, a jak na něho vzpomínají jeho "bejvalky"?

Krutˇas vůbec nevypadal jako krutˇas. Byl šaramantní, zábavný a pozorný společník. Pokud bojoval o ženskou přízenˇ dokázal se "plácnout přes kapsu", a tak jsem od něho měla několik zlatých náhrdelníků a naušnic. a byl by mě zahrnul vším možným. Proto jsem si s ním byla jista a ani ve snu by mě nenapadlo, že jsem se zapletla s krutˇasem.

Věděla jsem, že jakmile se mu něco nebo někdo nelíbil, nikdy neuhnul ze svého názoru. Tvrdě ho prosazoval, ale zvykla jsem si na to. Byli jsme pouze sami dva, a tak jsem se přizpůsobila, protože jinak jsem s ním měla život jako v pohádce. Měla jsem život jako v pohádce, než jsem si vzpomněla naši domácnost  obohatit o jednoho neposedného a tvrdohlavého jezevčíka. Krutˇas neměl jezevčici Ruby rád a ona zase jeho. Svoji nelásku mu dávala najevo svým neustálým štěkáním a já jsem se stala rozhodčím v jejich komplikovaném vztahu.

"Říkal jsem ti, že se o žádného psa starat nebudu. Nechci žádné zvíře, chci být volný a odjet a vrátit se domů kdy chci."

Vyčítal mi, když jsem mu oznámila, že na čtrnáct dní odletím z Pensylvánie na Floridu, kde žila moje dcera.

"Jenom čtrnáct dní, to tady spolu vydržíte," hladila jsem po hlavičce Ruby, která na mě obracela svoje dobrácké oči a ještě nevěděla, co se na ni chystá.

"Vezmi si ji s sebou," vrčel Krutˇas. Věděla jsem, že je naštvaný, ale jak jsem měla neposlušnou Ruby naložit do letadla.

"Jenom čtrnáct dní," slibovala jsem mu, když jsem políbila Krutˇase na rozloučenou a pohladila svoji jezevčici. Stále jsem věřila, že se přítel smiluje a o Ruby bude dobře postaráno. Chtěla jsem tomu věřit.

------------------------------------------------------------------------------

Po čtrnácti dnech jsem se vrátila ze slunečné Floridy do Pensylvánie. Na letišti jsem nasedla do taxíka a nechala se zavézt domů ke Krutˇasovi a svoji jezevčici.

"Kde je Ruby?" zajímala jsem se, jakmile jsem vstoupila do dveří domu. Očekávala jsem radostné vítání milované jezevčice, ale ona nikde.

"Je venku," zavrčel Krutˇas z houpacího křesla a ani nevstal, aby mě přivítal.

Utíkala jsem ven, ale tam nebylo po mojí Ruby ani památky. Vrátila jsem se dovnitř domu.

"Není tam..." oznámila jsem překvapeně, proč se mnou hraje hru na shovávanou.

"Ale je! Pod stromem," odsekl Krutˇas hlasem, který mě až zarazil. 

"Pod stromem?" opakovala jsem po něm a vyběhla opět na zahradu. Rozhlížela jsem se zmateně. Ne, Ruby nikde nebyla. Kam ji zašantročil, komu ji daroval? napadlo mě prvně a se žaludkem jako  na vodě a se sevřeným srdcem jsem se vrátila do domu a postavila jsem se před Krutˇasovo křeslo:

"Není tam, kde je?" stála jsem pevně a zpříma jsem se mu dívala do očí. "Řekni mi pravdu, nechal jsi ji utéct..."

"Je tam." odpověděl klidně a potom se na mě posměšně podíval a řekl: "Pokud budeš pod stromem hlouběji kopat, tak ji tam najdeš."

--------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud se mě někdo někdy zeptal, jak dlouho jsem s Krutˇasem chodila, tak mu odpovídám:

"Do té doby, než mi zabil Ruby."

Krutˇas mi vysvětlil, že zabít zvíře je pro něho snadné, protože odmalička střílel a lovil zvěř v lese. Což je podle něho uplné stejné, jako zastřelit moji Ruby.

Musela jsem pryč, musela jsem od něj co nejdál. Krutˇas.