"Kdyz clovek ponizuje,"

rekl otec, "pak jen proto, ze je sam nizky." (Antoine de Saint-Exupery)

    Steva jsem neznala dlouho a velice me na nem prekvapilo tetovani z kazde strany krku, ktere marne ukryval pod limeckem kosile a vzorne uvazane kravaty. Stave byl nevelky ctyricetilety muz s proridlou kstici, vzhledem tuctovy vzornak, az na to tetovani.                                                                              

     Vedela jsem o nem, ze byl dlouho zaprisahly stary mladenec a potom se najednou zblaznil a ozenil se. Jeho manzelku jsem jednoho dne zahledla. Byla vyssi a statnejsi, nez on. Na sobe mela modrozeleny kostymek, zlutozeleny svetrik a bricho ji pretekalo pres pasek od sukne. Bylo videt, ze o sobe dbala, vlasy mela tmave, kratke a moderne zastrizene. Na rukou manikuru. Vypadala jako misenka nebo mexicanka, ktera tady musela zit od detstvi, protoze mluvila perfektne anglicky.                                                                                                                   

      Od ostatnich jsem se dozvedela, ze jeho kratke manzelstvi prochazelo neresitelnou krizi, o ktere velice rad a kazdemu vypravel. Steva jsem neznala  dlouho, proto jsem jeho osobni problemy neposlouchala a nevyjadrovala se k nim. Vzdycky jsem se vzdalila a hledela si svoji prace. Asi jsem mu pripadala odtazita a nezucastnena, a tak me jednoho dne odchytil.                                                              

     Potkal me na ceste na obed a pozval me na nej. Nerekla jsem ne, bylo na nem videt, jak mu na nasem spolecnem obede zalezi. Nemylila jsem se, potreboval posluchace.

      "Nevim, jestli vis o tom, co mne potkalo," zacal uvodem, kdyz jsme si objednali predkrm.                                                                        

      "Nepracuju v podniku az tak dlouho, nic moc nevim," rekla jsem popravde.                            

      Moje priznani byla voda na jeho mlyn. Spustil:                                                                  

      "Nikdy v mem zivote jsem nepotkal nikoho takoveho, jako je ona, OK. Jeste nikdy me nikdo tak neponizil, nikdo, tak neublizil. Mel jsem na ni priserny vztek, OK." vedl si Steve svuj monolog. "Nikdy jsem ve svem okoli, ani ve svem zivote nevidel, tak nevernou zenskou, jako byla moje manzelka," zmlkl a cekal na moji reakci.

      Povidani o neverne manzelce mi nebylo prijemne. Jsem uz dost stara, leccos jsem videla, leccos jsem zazila, a tak bych na nej rada zvolala: "Kdo je bez viny, at hodi kamenem."                                                                                                                    

      Polkla jsem a misto toho, jsem projevila zajem: "Jak dlouho jste byli spolu?"  

      "Sest mesicu jsme spolu chodili a pred osmi mesici jsme se vzali," rozpovidal se ochotne na svoje oblibene tema. "Hned na zacatku naseho manzelstvi jsem prisel domu v case, kdy mne necekala. Vis, co jsem videl?" zvolal rozhorcene a jemne prastil pesti do stolu.

       "Nevim," pripustila jsem. S jeho pribehem jsem opravdu nebyla dobre seznamena, mela jsem svych pribehu dost.

       "Neuhodnes, kdo byl v mem dome, sedel v mem kresle, pil kafe z meho hrnku a bavil se s moji zenou." rikal tajemne.                                                                                

       "Nejaky muzsky?" zkusila jsem hadat a mela jsem co delat, abych se nerozesmala. Uplne nevedomky mi pripomnel pohadku o Snehurce, kdy se trpaslici vratili vecer domu a nestastne narikali: "Nekdo sedel na moji zidlicce, nekdo jedl moji polivcicku, nekdo spinkal v moji postylce," Steve byl jednim z  trpasliku, at chtel nebo nechtel.

       "Rikala, ze je to davny pritel," zaseptal spiklenecky, jako ze neni dnesni a takovou vymluvu neprijima.                                            

       "Mozna to byl davny kamarad," pokusila jsem ji omluvit, ale narazila jsem.                                           

       Steve se na me nesouhlasne podival a rekl durazne:                                        

       "Upozornil jsem ji, kdyz je ted vdana, tak je nevhodne, aby si domu zvala muzske. Od te doby jsem ji zacal hlidat," rekl vitezoslavne. Na svuj napad byl nalezite hrdy. "Vzal jsem si tri dny dovolene a zahral jsem si na detektiva Columba."

       Situace mi pripadala komicka. Predstavila jsem si ho, jak hlida svuj barak, misto aby si uzival odpocinku a rekreoval se. Komicka nebo smutna, uvazovala jsem.

        "Kazdy den se schazela se stejnym muzskym, a tak jsem na ni uhodil. Vis, co mi rekla?" zaknoural ublizene.

       "Nevim," dojedla jsem posledni kousek torilly a procitala jidelni listek.                                               

       "Rekla mi, ze nas sex nikdy nestal za nic, protoze mam spatna kolena."

       "Co ma delat dobry a spatny sex s kolenama?" podivovala jsem se a prestala studovat jidelni listek.

       "To mi neni jasny," prikyvl i on a povstal. "Moje kolena jsou v  naprostem poradku, podivej," poskakoval vedle stolu. Byla na nej opravdu vesela podivana. Rtutovity, stihly, plesaty, zelenoseda kosile a tmavozelena kravata. Sediva myska, ktera skakala do vysky, aby si ji nekdo vsiml, napadlo mne. Podvedeny a zneucteny trpaslik.

        "Posad se, objedname si jidlo, potrebujes nabrat sily," pobidla jsem ho, protoze jsem mu snedla cely predkrm. Nemel cas se ani najist.                                  

        Podival se na me prekvapene a posadil se. Nezalezelo mu na tom, co bude jist. Objednala jsem nam salmona se zeleninou.                                                                                                        

      "Vkradl jsem se do vlastniho domu," zacal hned, jak cisnik odesel od naseho stolu, a ja jsem mu opet venovala pozornost. "Potichu jsem otevrel vchodove dvere a z loznice jsem slysel zvuky: squeak, squeak," opet vyskocil ze zidle. Bylo marne ho udrzet sedet. Nekolikrat opakoval svoje squeak, lokty pritisknute u tela a houpal se v kolenou. Predlokti pred sebou, prsty sevrene v pesti. Potom uvolnil paze, ktere mu klesly podel tela. Byl smesny, ale mne ho nahle bylo lito. Vypadal jako komik, kteremu se lide rehtali, prestoze on ve svem srdci prozival bolest, zklamani a zneucteni.                                                                                                  

         Sedl si ke stolu a napil se. Vyschlo mu v krku nad nehoraznosti jeho zeny.

        "Stal jsem za dverma a uplne mne dosla rec nad tou opovazlivosti," zahledel se mi uprene do oci a opet se vymrstil. Postavil se vedle stolu, dal si ruce v bok a celym telem se zaklonil dozadu s bojovne vystrcenou bradou.

        Opatrne jsem se rozhledla po okoli. Restaurace byla plna a hoste stezi utajovali smich nad jeho smesnymi gesty.

        "Steve, posad se," vyzvala jsem ho nalehave. "Spatne te slysim, kdyz stojis," vymyslela jsem si a on opet usedl. Nemohl vypravet svuj pribeh v sede, kdyz s nim cloumaly tak silne emoce.

        Cisnik nam donesl salmona s ryzi a se zeleninou. Pustila jsem se do jidla, ale Steve vzal vidlicku a nezucastnene se s ni prehraboval na taliri.         

        "Poslouchal jsem. Moje zena ma sex s jinym muzem. V mem dome. V moji posteli," vety usekaval a vidlickou si potukaval do stolu.                                                                       

       "A nekdo spinkal v moji postylce," konstatovala jsem tise vetu z pohadky o Snehurce. Steve mi nevenoval pozornost. Musel mi dovypravet svuj pribeh, aby me sokoval. Musel nekoho sokovat, aby se mu opet na chvili ulevilo?                                                     

       "S jinym muzem, nez se mnou, mozna, ze mel dobra kolena, neptal jsem se, a potom bang," odhodil vidlicku a plesknul jednou dlani o druhou, az to mlasklo. "Otevrel jsem dvere a tam s ni byl jeji davny kamarad. Vi-del-jsem- je," preslabikoval durazne. "Meli sex a vis, co mi rekla? Ze nejsem normalni, protoze ji sleduju. Ja nejsem normalni," opakoval nevericne a hodlal opet vyskocit, a tak jsem ho rychle stahla za rukav zpatky na zidli.

         "Co jsi jim udelal?" zajimalo me a prestala jsem se na chvili cpat obedem.

         "Co bych jim mel udelat?" podival se na me nechapave.

         "Tvoje zena muze byt take mrtvola zahrabana nekde pod listim," vyslovila jsem nahlas svoji obavu a premyslela, jestli jsem nahodou v novinach necetla neco o nalezeni mrtve zeny.

         "Blaznis, nepujdu kvuli nevernici do basy," rekl uplne vecne. "Je ziva, az moc ziva, u soudu chtela, abych ji platil vyzivne, protoze se mnou mela lepsi zivotni uroven," rekl Steve, pocitacovy expert, ktery umel vydelavat penize.

         "Deti nemate, tak proc bys ji mel neco platit. Muze jit do prace," vyhrkla jsem zucastnene. Uz jsem byla ponorena do jeho pribehu. "Take jeji kamarad by ji mohl financne pomoci," napadlo mne dalsi reseni.

         "Presne to ji rekla soudkyne, presne to ji rekla," opakoval radostne. "Stezovala si, ze jsem nebyl dobry manzel, ze byl se mnou nesnesitelny zivot," povzdechl si a znenadani vyhrkl: "Spatna kolena, takovy nesmysl," opet se vymrstil ze zidle a vyskakoval do vysky, aby vsechny kolemstolujici i mne presvedcil.

         "S myma kolenama neni nic v neporadku," rikal a poskakoval si a zadal i okoli, aby se k jeho kolenum vyjadrilo.

         Nas obed byla mistni show, smirila jsem se s tim. Potreboval publikum, a tak jsem mu ho doprala a zamerila jsem se na svuj talir.

                                              ------------------------------

         "Jaky byl obed," posmivali se mi kolegove v praci. "Uzila sis to?"

         "S nim se neda nic jineho delat, nez si situace uzit, protoze je absolutne nemozne ho udrzet," odpovedela jsem. "Steve je velky chlap," dodala jsem po chvili a vsichni se na me nechapave podivali. Asi si mysleli, ze jsem oslepla, kdyz nevidim Stevovo malou postavu. "Svoji zenu nezabil," vysvetlila jsem, ale oni zakroutili hlavou.                                                                                                              

         A mne bylo jasne, jak je dulezite se nekdy povznest nad zbytecnosti a dokazat se odprostit od ponizeni. Diky Stevovi jsem pochopila, ze i prohravat se musi umet s noblesou a s nadhledem. I kdyz to nekdy boli tak, ze je nutne vyskakovat do vysky a rvat, premenit se na smesneho trpaslika, protoze nejdulezitejsi je: nezabit. Ponizeni muze byt na chvili, na nekolik mesicu, nebo roku. Za zabiti jsou mrize, a to navzdycky.