Kde najít materiál, ze kterého jsem čerpala informace, aneb když holky mrznou před školou

Byl leden, venku zima a fičel ten den i vítr. Já jsem si psala z tepla domova blog. Mám ráda vzpomínání a smolení svých příběhů. Někdy se však rozčílím a rozhodnu se "vlézt" do politiky.

Poslouchám televizi, čtu noviny, a tak mám nárok na svůj usudek. Utvrdím se v tom, že všechno bylo řečeno, tak jak jsem to pochopila. Protože já jsem schopna poslouchat něco a přemýšlet uplně o něčem jiném. Potom může vzniknout nedorozumění, že...?

Tak si tak píšu, doma krásné teplo a v tom telefon... Snacha. Tušila jsem, že se něco děje, protože mi kolem druhé hodiny odpoledne nevolává.V tu dobu je před školou, odkud vyzvedává svoji dceru, moji vnučku, ze školy. A taky jo, byla před školou, ale nemohla auto nastartovat a vrátit se domů. Na sobě měla pouze triko s krátkým rukávem, protože z baráku jenom přešla do auta...

"Holky nám mrznou před školou, jedeme je zachránit, asi nabít baterku," zavolala jsem na manžela od počítace, kde jsem si dosmolovala ten svůj "důležitý" příběh. Náš barák je totiž 370 m2 velký, a tak na sebe, my dva hluchouni, občas musíme křičet.

Podívala jsem se na blog, už jsem dopisovala poslední řádky. Tak rychle a publikovat...

Vyběhla jsem do prvního poschodí, navlékla se do džín. Manžela jsem potkala, když jsem scházela se schodů. Lezl teprve do schodů...

"Ach jo, vždytˇ tam holky zrmznou,"  dˇobla jsem si. Neřekl nic, on je 99% klidˇas.

Sedla jsem opět ke svému blogu. Ukázalo se, že můj blog zmizel, jak je to možné_ Asi jsem ho nepublikovala, tak opět: pubikovat. Až teprve tehdy jsem četla, že jsem nedodala materiály, kterýma bych dotvrzovala to, co píšu. Takže jsem klidně publikovala nepublikovatelný blog dvakrát. Tak to se může stát jenom mě.

OK, materiály, materiály, honem, kde jsem co viděla a četla? Televizní pořady jim asi posílat nebudu. Našla jsem nějaké články a potom se tam objevil materiál, který jsem před tím nikdy neviděla. Nesouhlasil s tím, co tvrdím. 

Asi to nevyřeším, musíme jet zachranˇovat holky ke škole. Snacha opět volala, myslela jsem si, že nás bude popohánět, protože už je na ní jinovatka, ale zpráva byla tentokrát príjemnější.

Hodný pan policajt, policejní auto je vždycky před školou, když děti končí školu, snaše pomohl. Dojel někam pro kabel a auto jí nastartoval. Holky už jedou domů a nemusí čekat na mě a mého loudajícího manžela. Než bychom tam dojeli, to by stejně byla ještě půlhodinka cesty.

"Svlékáme se," zavolala jsem opět na svého manžela, který byl stále v prvním patře a oblékal se. Já už jstem toho tolik stačila, publikovala jsem dvakrát nepublikovatelný článek, oblékla jsem se a on se stále pouze oblékal.

"Atˇ si koupí novou baterku," poradil manžel, ani nebyl vztekly, radostně se převlékal zpátky do domácího oblečení.

Snacha měla v autě rok starou baterii, takže na ni měla záruku. Novou baterku ani nemusela platit, jenom ji vyměnili.

A já jsem s tím článkem také zatočila. Napsala jsem nový a uvedla variantu, ke které se já přikláním a které zdroje to podporují a potom i variantu, která naprosto s tímto tvrzením nesouhlasí.

Všichni jsme se napapali a koza zůstala celá.

Přežila jsem.