zeptal se mě můj švagr Tim v roce 2000 a já jsem jenom udivem vyvalila oči. To se nutně musím zařadit do škatulky? A tedˇ hned? V Americe jsem žila méně než půl roku a v té době jsem hlavně byla: novomanželka.
S Nikem jsme politiku neřešili, měli jsme uplně jiné starosti a s politikou nesouvisely.
Timova otázka mě zaskočila, co vím o demokratech? Nic. A co o republikánech? Tuto stranu v Čechách zprofanoval Miroslav Sládek a učinil z ní stranu, kterou by slušný člověk ani nevolil.
Vybavil se mi pořad Miroslava Šimka a paní Bubílkové: "S politiky netančím." Také s nimi netančím, od politiky ruce pryč.
Přesto jsem Timovi slíbila, že se podívám na debatu George W. Bushe za Republikánskou stranu a Al Gore za Demokratickou stranu.
"Tim je republikán, nehádej se s ním o tom," poradil mi můj manžel, když jsme se vrátili domů. "Nechceme si znepřátelit Tima a Betty." dodal vážně.
"Proč znepřátelit, každý může mít svůj názor." nechápala jsem, proč by se kvůli politice měli lidé nenávidět. Tenkrát jsem netušila, jaká nenávist se vyklube mezi rokem 2016 až 2020. Netušila jsem, že v té době už Nik nebude žít a jeho syn, můj vlastní- nevlastní syn, kterému bylo v roce 2000 patnáct let a byl to příjemný kluk, mi v těchto nenávistných letech, 2016-2020, napíše zprávu z Kalifornie, kde žije: že on patří mezi malé procento populace v Americe, která má nejvyšší vzdělání a on mi říká, že jsem idiot, když volím Trumpa. Nemohla jsem uvěřit, že to napsal, on takový chytrý a hodný kluk a taková nenávist..., Nikdy jsem ve svém životě nezažila tolik nenávisti, jaká tryskala ze strany demokratů, jakmile se někdo odvážil s jejich názory a viděním světa nesouhlasit.
Zprávu jsem ukázala svému totálně vlastnímu synovi, moje krev... a on se smál a neodpustil si štiplavou poznámku:
"Tak jsi se s ním neustále chlubila, na jakých videohrách spolupracuje, ke všemu ještě vystudoval psychologii, a vidíš, nejenom, že mu chybí selský rozum, on je i hulvát, protože nazvat svoji macechu idiotem, bych se nikdy neodvážil..."
Můj totálně vlastní syn měl pravdu, on je ironický, ale nikdy sprostý. Pokud s někým nesouhlasí, nepoužívá nadávky a nikoho neuráží, má rád slovní pink-ponk. Argumenty, vždycky měl rád dějepis, vrací se do historie a pokud ani to nepomůže, není důvod se přít. Každý má svůj názor a nebudeme si ho vyvracet.
------------------------------------------------------------------------------------
Předběhla jsem dobu. Přiletěla jsem do Ameriky a psal se rok 2000. V 70. a 80.letech se ve filmech tento zlomový rok preferoval, jako blízká budoucnost, kdy už bude všechno perfektní. Dokonalá technika a ještě dokonalejší lidé, kteří ke svému životu nebudou nic moc potřebovat a budou si všichni rovni. A ti, co neprožili komunismus, tak na tuto rovnost vždycky naletí a o tomto jsou všechny volby. Hra politiků, a tak tomu bylo i v debatě mezi G.W. Bushem a Al Gorem.
"Dívala jsi se?" zajímal se Tim. "Koho by jsi volila?"
"Dívala jsem se a politika je špinavá hra a politici jsou ulhaní," sdělila jsem Timovi. Nechápal, myslel si, že jsme snad sledovali každý jinou debatu.
"Možná až budeš lépe rozumět anglicky..." zadoufal...
Vzpomněla jsem si na to, co mi říkal brácha, než jsem se přestěhovala do Ameriky:
"Brácha mi řekl, že v Americe jedna politická strana blokuje druhou, takže ani jedna strana není schopna nic pořádného udělat. Neustále se blokují. A nevybrala bych si ani Bushe ani Goreho."
"Proč?" žasl Tim, že mě G. W. Bush ml. neokouzlil.
"Bushovi jde o prestiž, být na výslunní jako táta, protože on má peníze a Al Gorovi, tomu jde o koryto, Nikomu nejde o lidi. " Tim se zatvářil asi tak, jako když ho někdo přelije horkou vodou. Ale Nik se smál a sdělil mu: "Nevím, jestli jsou všichni Češi takoví, ale ona ti naservíruje svůj názor, atˇ se ti líbí nebo ne. Pokud nechceš slyšet, co si myslí, tak se jí neptej." poradil bráchovi.
Připadalo mi, že si snad myslí, že jsem přiletěla z džungle. Tak to teda ne: "Proč bych měla nejdříve tančit kolem svého sdělení. Pirueta, uklona: politika je špinavá a politici ulhaní, význam stejný."
"Nesmíš to lidem takhle vlepit, musíš se naučit říkat věci oklikou," snažil se mě poučit Nik, když jsme byli už doma.
"Jo, tak to mi nikdy nešlo ani v češtině, natož v angličtině." odpověděla jsem mu. "A na jaké straně jsi vlastně ty?" zeptala jsem se svého manžela.
"Ani na jedné," odpověděl mi. "Já bych šel prostředkem, od každého jenom něco, ale tato strana tady nemá šanci zvítězit."
Napadlo mě, že to je tím, proč si s Nikem rozumíme. My dva jdeme prostředkem....
