Diagnoza: Jako rybička.

Také jste četli o tom, jak 31ti letý mladý muž oblbnul všechny doktory a oni mu uvěřili, že je imbecilní a slabomyslný a nejenom mu přiznali důchod, ale také osmitisícovou částku, protože doložil zdravotní dokumentaci.

Jaká dokumentace a od jakých doktorů? Aby neměl málo, tak dostal další čtyři stovky na mobilitu. A tak si říkám kde jsou všichni ti doktoři, kteří naletěli. Protože není možné, aby taková spousta doktorů udělala tak špatnou diagnozu.

Nechci vás nudit o svých rodičích, ale možná pár věcí za zmínku stojí. Můj otec chodil už spoustu let o francouzských holích, měl problémy s koleny. Dva roky chodit nemohl vůbec, byl slepý na obě oči, měl nesčetné množství operací očí a měl rakovinu, která se šířila a operace v jeho věku a zdravotním stavu nebyla možná. Pár měsíců před tím, než zemřel, mu přiznali 400 korun navíc k důchodu. To bylo asi na mobilitu, přestože mobilní nebyl už spoustu let. Dostal to pár měsíců, než zemřel.

A moje maminka? Prodělala mrtvici, po ní částečně ohluchla na jedno ucho. Měla infarkt, operaci žlučníku, která se prý často k těmto nemocem přidává. V sedmdesáti letech rakovinu prsu, přežila. Potíže s hemeroidy, které jí neudělali lasrem, protože už byla stará a byla to pro ni zbytečně drahá operace, jak jí sdělil doktor. Tudíž díky panu doktorovi jí hemeroidy zlobí stále.

Nejhorší je, že se jí dělají rakovinové nádůrky a jak je starší a starší, tak stále více na obličeji. Nejhorší byl ten na víčku u oka. Díky němu ji sešili oko nějak moc a tudíž maminka špatně vidí a oko má viditelně menší. Přece by nechtěla, aby jí dělali plastickou operaci v jejích osmdesáti  a něco letech. Operací nádůrku na obličeji měla už spoustu, v jejich letech je to stresující a unavné. Nova operace ji opět čeká letos a tentokrát hned pod okem. Na operaci musí, protože nádůrek roste tak rychle, že by ztratila zrak. Bojí se, že jí zmeněí i druhé oko a ona bude uplně neschopna se pohybovat, protože nebude vidět. Díky sešitému oku, na které není schopna dobře vidět, před dvěma měsící upadla v obchodě. Byla si nakoupit potraviny a byl tam schod a pod ním hned schody. Schod neviděla. Nohu celou modrou, včetně prstů u nohy. Na chirurgii šla až po týdnu, kdy se jí noha nelepšila. Chirurg jí řekl, že může být štˇastna, že si nic nezlomila a do nohy dostala infekci. Nohu ji namazali a obvázali.

Také ruce, od těžké práce je má nateklé, brní jí a nic v nich necítí. Přesto moje maminka je nezmar, stále nakupuje a občas si vaří. Ruce necíti, a tak se do nich občas šmikne. Nejhorší bylo, když se opařila a necítila to. K doktorovi šla až po několika dnech, protože se opařenina nelepšila. Chirurg se jí zeptal, proč nepřišla dříve, protože ji to muselo velice bolet. A moje maminka se styděla mu říct, že jí to vůbec nebolelo, protože v rukou nemá cit. Moje maminka se stydí přiznat svoje slaboti a nemohoucnost.

Několikrát byla v nemocnici, budˇ měla hodně vysoký tlak, nebo zase jí moc klesl a měla ho extrémě nízký. Pokaždé zkolabovala.

A tak světe div se, že si chtěla požádat o nějakou částku navíc ke svému důchodu, Celý život tvrdě pracovala.

"Vždyˇt vy ještě běháte jako rybička," sdělila ji paní obvodní doktorka, která musí žádost sepsat.

"Kdepak, paní doktorko, už to nejde," snažila se pípnout maminka. Ona si velice váží doktorů a jejich názorů. Je fakt, že maminka nepoužívá hole, nohy ji běhají, ale hlava se jí občas zatočí, zrak ani uši neslouží.

Ale paní doktorka asi pípnutí moji maminky neslyšela a do papírů nejspíš napsala: běhá jako rybička, protože moje maminka místo příspěvku ke starobnímu důchodu dostala kulové. Nulu, ani jedinou stovku navíc, ani na mobilitu.

Uklízet si už nemůže. Nemluvíme o oknech, ona se nemůže shýbat a vytírat podlahu, sama si nevypere, automatickou pračku neumí obsluhovat. Nemůže cestovat k některým doktorům kteří jsou na druhém konci města, kde je i nemocnice. V tramvaji neví, jestli se má držet nebo mít připravenou průkazku, protože, co si budeme povídat, mládí je mládí a také má právo být unavené a v tramvajích vysedávat.

Může se však radovat, paní doktorka, doufám, že ji těší čisté svědomí, ji řekla, že běhá jako rybička.

A tak si jednou v minulém roce chtěla moje maminka objednat taxika, toho pro důchodce, jak jsou levnější. Jo, naše město má tuto vymoženost pro staré a přestárle občany. Maminka měla jet do nemocnice, zavolala s předstihem. Odbyli ji, že volá až moc brzy, atˇ zavolá ve čtvrtek. Volala ve čtvrtek ráno, zasmáli se: "Paní, taxíky jsou už všechny zadané."

Také jsem jednou na tuto taxíkovou službu pro přestálé občany zavolala, ale taxíky pro normální občany volné nejsou.

Maminka mi řekla drb: "Prosím tě, tyto taxíky využívají rodiče papalášů, vozí je i nakupovat."

Tak nevím, ale říkám si: "Na každém šprochu, pravdy trochu."

Jo, do starobince maminka nechce. Chce zůstat doma a brácha mi řekl, že domovů důchodců není zase až tolik a že politici slíbili, že lidé, kteří zůstanou ve svých domovech, budou podporovat různýma výhodama.

Zajímalo by mě, jaké doktory dokázal ošálit mladý muž, že mu jeho diagnozu "žrali" i vzdělaní doktoři, když mamince se nevěří, že se jí točí hlava, když bere spoustu prášků, včetně spoustu let prášky na tlak a na srdce. Nikdo ji nevěří, že nemůže nikam dojít, protože ji zlobí oči, když jedno oko je viditelně menší a uši, musí se na ni křicet. Neslyší přijíždějící auta. Ruce má nateklé jako báně, takže nějaká drobnější práce nepřichází v uvahu, natož najít průkazku na tramvaj v její kabelce....Každý rok absolvuje několik operací....

Důležité je, že podle paní doktorky má moje maminka diagnézu: jako rybička.