V I S N E
Prosla jsem kolem visni, ktere byly v hypermarketu nastrceny tak, aby upoutaly pozornost. Nemela jsem v umyslu je kupovat , presto jsem nahle zabrzdila. Ucitila jsem jejich vuni nebo ne? Vratila jsem se ke kartonove kadi, ktera byla naplnena visnema v uzavrenych saccich. Jeden sacek jsem si otevrela a teprve nyni me uderila spravna silna vune visni. Vonely! Tak krasne vonely vzpominkama, detstvim a prazdninama u babicky na Sumave. Neodolala jsem a jeden sacek koupila. Uplne jsem zapomnela, ze jsem nikdy visne moc nemilovala, bolelo me po nich bricho.
Prinesla jsem je radostne domu a pet jsem jich snedla, druhy den opet pet.
"Timto tempem mi vydrzi az do vanoc, pokud se nezkazi, coz je nepravdepodobne," pomyslela jsem si a bylo mi lito cekat, az je poloshnile vyhodim. Vzpominala jsem, co jsme se vsema tresnema a visnema, ktere jsme natrhali se stromu, delavali. V prvni rade jsme zavarovali a potom v zime se oteviraly sklenicky. Predstavila jsem si siestu zimniho obeda, kdy se mamka ptavala: "Chces zavarene okurky nebo tresne?" Byla jsem okurkova, ale obcas jsem si visne dala.
Mela bych neco upect, rozhodla jsem se. Co jsem tak z visni milovala? Odpoved byla snadna a rychla: ko-la-ce! Tvaroh a do nich nasazet visne, to byla dobrota. Jenze, tady, kde ziji, polohrubou mouku nekoupim a cesky tvaroh uz vubec ne. Pockat, jeste jsme delavali "bublaninu", coz byl piskot a do neho jsme nahazeli visne nebo tresne. Davali jsme tam nevypeckovane ovoce, proto jsme obcas snedli i nejakeho cervika. No co, alespon jsme meli proteiny a nemuseli jsme kupovat drahe proteinove tycinky v obchode, pousmala jsem se sama pro sebe.
Vyndala jsem si robot, abych si peceni piskotu co nejvice usnadnila. V pameti jsem vsak mela babiccinu kuchyni. Babi nejdrive rozbila nekolik vajec a zloutky oddelila od bilku. Zloutky dala do velke misy, nasypala do nich mouku, cukr a michala. Mamka slehala rucni snih z bilku, az ji bolivavala ruka. Potom pomalu, aby se testo nesrazilo, se snih z bilku vmichaval do hmoty ze zloutku.
Neni nad moderni techniku, myslela jsem si, kdyz jsem nasypala vsechno do jedne misy a zapnula robot. Po dukladnem promichani jsem nalila testo do pekace a omyte a osusene visne jsem do piskotu nahazela a dala pect.
Mnozstvi buchty jsem trochu prehnala, bylo toho dva pekace. Nevadi, zitra prijede na navstevu moje dite s rodinou a take pritelova dcera s rodinou. Alespon bude neco ke kafi.
Hotovy vychladly piskot jsem posypala mouckovym cukrem, nakrajela na kostky a nekolik jich nachystala na talir pro nase sousedy. Chtela jsem, aby ochutnali ceskou bublaninu.
"Co to tady tak voni?" zeptal se pritel, ktery se necekane vratil z prace a mlsne se sklanel nad pekaci.
"To je piskot a visne," vysvetlovala jsem ochotne. "Ten talir je pro sousedy, maji radi ceska jidla. Chces take?" obratila jsem se k nemu s kouskem bublaniny v ruce. Musim ji nejdrive ochutnat, nez ji nekam ponesu. Ukousla jsem si, vyplivla pecku do dlane, opet jsem si ukousla a vyplivla pecku do dlane. Bublanina se mi povedla.
"Ty jsi tam dala cele visne?" zhrozil se pritel.
Myslela jsem si, ze se mu hnusi visne s proteiny, ktere tam mohou byt.
"Nejsou cervive, par jsem jich vypeckovala," odpovedela jsem zvesela a podavala mu kousek piskotu.
"Tam jsou pecky," odtahl se stitive.
Zarazila jsem se. Rekl: pecky a ne cervi, uvedomila jsem si.
"Pecky se vyplivnou," odpovedela jsem nechapave a nabizeny piskot jsem vratila zpatky na pekac.
"To nikomu nesmis nabidnout," zvolal hystericky. "At te ani nenapadne jit s tim k sousedum. Spolknou pecku, pojedou na pohotovost a ty to budes platit," rekl vyhruzne.
Musela jsem uznat, ze tohle byl silny argument. V soku jsem se posadila na zidli a zeptala se: "Oni neumi plivat pecky?"
Ihned mi naskocilo, kde ziji. Prece v Americe, kde zdravotni pojisteni je pro spoustu lidi nedostupne a pokud ho nekdo ma, tak se stejne musi podilet dvaceti procenty na placeni uctu. A ty jsou za pohotovost nebo nemocnice pekne drahe. Take nemocenska se tady neproplaci. Nepracujes, tak nejez. Proste heslo: bez prace nejsou kolace, tady plati doslova. A co ja vim, co nase sousedy muze napadnout? Kdo by to mel vedet lepe, nez muj pritel, ktery z tohoto prostredi pochazi. Asi ma pravdu a chce me ochranit pred nesnazema, snazila jsem se omluvit jeho neprirozenou reakci.
"A ten piskot zitra nenabidnes ani moji dceri a vnucce," spise poroucel, nez by se ujistoval.
Oni take neumi vyplivovat pecky, pomyslela jsem si zklamane.
Videl, jak me presvedcil a zdeptal, a tak smirlive dodal: "Nechci, aby spolky nejakou pecku."
"Na zachode by pecky vysly, normalne by je vysr...," rekla jsem necekane, citila jsem, ze si musim nejak ulevit nad praci, ktera prisla uplne vnivec.
"Nebud vulgarni," napomenul me.
Zvedla jsem se ze zidle a sla jsem napecenou buchtu pobalit a naskladat do mrazaku. Budu si muset vsechno snist sama, a to bych najednou nezvladla.
