Zmačknu knoflík na rádiu a co neslyším, rozhovor moderátora s nějakým rozhlasovým hostem. Kliknu na ovladači televize a co neslyším i nevidím moderátora nejakého pořadu. Ale proč to vůbec říkám? Odpovím si sám:
Poslouchám, poslouchám, rozhlasový rozhovor a ani nevím proč mně začíná vzrůstat krevní tlak i tep, začínám se pohybovat po pokoji ani nevím proč, zdá se mně,že mi někde něco uniká, že něco nestihám, že mám někde být a nejsem tam, zkrátka jakási nepohoda.
Přesto poslouchám dál a snažím se přijít věci na kloub. Čím to asi je, ten neklid. Z reproduktoru však stále slyším sympatický hlas, a tu si uvědomím, že ten člověk mluví velice rychle, energicky, hlasitě až překotně, řekl bych udýchaně, uspěchaně, nekdy až drmolí.
Teď jsem ho dokonce poznal, je to hlas populárního moderátora, celebrity mezi moderátory , je to hlas pana Cibulky. Mimoděk se mi vybavil obraz z kreslených večerníčků. Ferda mravenec a ten černý brouk, který neustále rychle pobíhal mezi trávou a kvítky a volalá: "utíkám, nestihám, čas nemám ..." .
To bude ono, ten moderátor svým uspěchaným, až nátlakovým projevem vybuzuje onu atmosféru spěchu, nedostatku času, honem, honem, pospíchám, čas nemám, nestihám.
Najednou jeho hlas umlkl, to léčivé ticho - odechl jsem si. Ale předčasně. Z reproduktoru vybuchl chraplavý hlas přehlušovaný maxidecibelovým pozadím nějaké kapely. Zdálo se mně, že "zpěvák" chvílemi i zvracel do mikrofonu.
Jak příjemně a v pohodě se naopak poslouchá brněnský moderátor např. v pořadu "Toulky českou minulostí", pan J. Veselý. Myslím si, že dnešní uspěchaná doba potřbuje naopak lidi kteří dovedou zklidnit a navodit alespoň na chvíli atmosféru poklidu, aby se lidé stále neštvali za různými vidinami a dokázali alespoň jednou za den vypnout . Proto mám ráději pana Veselého než uspěchaného, udýchaného a přehnanou energií sršícího pana Cibulky.
To je můj názor. Přeji hezký den bez neurotického spěchu.
