Zdražení pečiva a hladové děti

Občas, když vidím malé děti, jak v kočárku spokojeně  žmoulají rohlík, uvědomím si, že to není samozřejmé. Že miliony rodičů nemají svým potomkům co dát, aby dítě nebrečelo oním nesnesitelně drásajícím pláčem hladového.

Když babičce v osmnácti zemřelo první dítě, už nevím jestli na záškrt, nebo tyfus, tak vyprávěla, že mu ještě těsně před tím koupila velkou vzácnost-banán. Z tátova vyprávění zase znám potravinové lístky, fronty na olejovky s přídělem jeden kus na rodinu …

V současnosti je v mnoha zemích světa spousta lidí, kteří mají problémy se najíst, aby neumřeli hladem a aby měli co dát dětem k jídlu. Je dobré si to vždycky uvědomovat, když nadáváme na zvýšení ceny potravin. Ale zároveň si přiznejme, že tak, jako se má Evropa a severní Amerika v posledních desetiletích, tak se nikdy  dobře  nemělo tolik lidí. A že plýtváme potravinami, až to bolí. Doma jsem byl veden k tomu, že se dojídá, že vrcholem neslušnosti je „rejpat se v jídle“. A jak říkali naši předci, kdo dojídá, toho na vojně nezastřelí. Proto když vidím neúctu nejen k potravině, ale i surovině k její výrobě, dostávám kopřivku.

Jednou jsem ještě jako středoškolák před domem ryl zahrádku. Naši byli v práci. Najednou zavolala sousedka, ať si zajdu k nim na houbovou polévku. Se sousedy se moc nemusíme. Jsou to bolševici, on byl náčelníkem kriminálky za minulého režimu, mají trochu jiné myšlení a chování. Teď už v druhé generaci, protože se jejich dcera opravdu „porodičovala“. Trochu mě tato nabídka překvapila a po obligátním slušném odmítnutí jsem šel.

Jako dítě jsem neměl některá jídla rád. Nakládanou řepu, špenát, pribiňáky, vařené okurky, fazolky na kyselo, koprovku. Tato jídla mně zhnusili ve školce a ve škole v jídelnách. Většinu teď už zase jím. Ale některým se stále vyhýbám. A najednou u sousedů na mě čekal kotel houbové polévky a hora vařených brambor. Problém byl v tom, že houbová polévka byla řídká koprová omáčka, v níž plavaly houby. Co dělat. Silou vůle jsem plný talíř snědl, poděkoval a odešel jsem s hodně oroseným čelem od potu. . Nutno přiznat, že se sebezapřením snězené jídlo bylo konzumovatelné. Že jíst se koprovka dá. Přesto se jí dále nedávám, mohu-li si vybrat. A to můžu vždycky.

Jsou země, kde s výběrem jídelníčku, ani se zdražením nemají příliš problémy. Nezapomínejme na to a ani na lidi v těchto oblastech, přestože nám zdraží pečivo, mléčné výrobky i pivo.